Místo, kam mě táhne srdce

Jaký je můj život? Kdo by to měl vědět, když ne já. Já jsem přece ta, která ho žije, ta která zažívá radost i smutek, slzy štěstí i bolesti.
Mám okolo sebe tolik lidí, které mám ráda, milované rodiče a vlastně celou rodinu. I když na ně sem tam nadávám, bez nich bych tu přece nebyla. Měla bych být šťstná, za to co mám, a kde jsem, ale nejsem. Teda spíše moje srdce není. Ano mohlo by být, a vím, co by potřebovalo, ale bohužel já to změnit nemůžu. Chtěla bych být tam, kam se vracím tak málo, ale když tam jsem, nic víc k životu nepotřebuji. Mám tam přátele, které mám ráda a taky tam mám lásku.. Ale já tam nemůžu být s nimi. Musím být tady, kde vlastně jen přežívám, ale tam v dáli žiju. Tam jsem to opravdu já, se vším všudy.
Oni tam žijí a ani si neuvědomují, jak krásné je to tam. Paradoxem je, že oni chtějí z tama odejít, ale já bych dala všechno za to, abych tam, mohla odejít.
Jen se děsím dne, kdy už tam nikdy nebudu moci jet a moje srdce už nikdy nebude tak šťastné jako tam...
A v tu chvíli už budu dospělá. I když na to nejsem ještě vůbec připravená. Ale nikdo se mě na to neptá. Nikoho to nezajímá a nikdy ani nebude...