jeden večer

Z rozbitých oken záclony vlály. Do vyprázdněnýho prostoru obtiskávaly svoje křidla. Jako andělé.
Bylo ticho. Apokalyptický. Jako když se v noci vzbudíš. A jsi sám.
Bylo chladno. A foukal vítr.
A někdo šeptal.

Na podlaze ležela bota.
Červená. Na vysokým podpatku.
Čísi.
Kdo už ji neobuje.

Byla tma. Černá noc s bílými anděly na obloze.
Kdo se ten večer koukal na nebe, je viděl.
A uvěřil.

Tu noc kouřil poslední cigaretu. Na balkoně.
Koukal na nebe a poslouchal.
To přiznáni.
Znělo tak definitivně.
Dokud se hlas nezlomil.
A pak už bylo jen ticho.
Takový to pravý.
Takový ticho poznáš.
Je hmotný.
Cítíš ho kazdým kouskem těla.
A skoro se nemůžeš nadechnout.
Je všude.
A ty se zalykáš.

Vis kdy přichází?

Po pravdě…