Nový začátek

Nevěděla, že to tak dopadne. Vypadalo to jako nevinná hra. Když teď poslouchala svůj přerývaný dech, začínala mít strach. Poprvé za dnešní večer.
Přišel k ní zezadu a zašeptal jí do ucha, jestli nechce jít na skleničku. Když se otočila, viděla ty nejkrásnější oči, co mohou existovat. Okouzleně se zvedla, přikývla a pomalu za ním kráčela ke stolku se šampaňským. Podal jí sklenici a nepatrně se jí dotkl prsty. V ten okamžik si byla jistá, že ho musí mít. Povídali si celý večer a ona si připadala jako královna celého plesu, po boku s tím nejkrásnějším mužem. Příjemně naladěná šampaňským vyšla do chladné noci, chtěla se projít nádherně rozkvetlou a barevnou zahradou. Ušla sotva pár kroků a spatřila postavu opřenou o strom. Zamračila se, chtěla tu být sama a přemýšlet o jejím tajemném příteli. Avšak když se k postavě přiblížila, zjistila, že je to muž. A když poznala, o koho jde, její tvář se rozjasnila. Nečekala ho tam. Nabídl jí procházku a ona bez váhání přijala. Procházeli se kolem stromů obsypaných květy, kolem nádherně voňavých keřů. Vyptával se jí na všechno, co má ráda a co ne, na rodinu a její minulost. Když se zeptala ona jeho, jen pootočil hlavu a díval se kamsi do neznáma. Aby nezničila tu nádhernou chvilku důvěry mezi nimi, radši vyprávěla veselé vzpomínky z dětství. On už nic neříkal, jen se na ni díval těma svýma nádhernýma očima, které viděla poprvé v životě. Byly tmavé, snad černé, ale místy byly sytě modré. Stejně jako když se blíží bouřka a vy se díváte na oblohu, jako mraky na modrém nebi. Měla i stejný pocit, že když je s ním, tak buď přijde průtrž mračen a nebo se nebe vyjasní. Neuvědomila si, že došli na konec zahrady a dál je jenom les. Chtěla se otočit a jít zpět do sálu, ale on ji pořád držel za ruku. Díval se směrem k lesu, na tváři lehký úsměv. Podíval se na ni a ona pocítila hrůzu, zděsila se těch očí. Byly plné šílenství a chtíče. Snažila se mu vytrhnout a utéct, ale měl neuvěřitelnou sílu. Strhl ji k sobě a začal jí šeptat do ucha, ať se nebojí, že se jí nic nestane. Dovedl ji až na jakousi mýtinu, kde ji srazil na zem. Sedl si k ní a začal jí vyprávět, že sem vůbec nepatří, že měl být tam nahoře. Ale On že se na něj vykašlal. Věřil v Něho a on se k němu obrátil zády. Ale nemohl zůstat tady, takže mu zbyla poslední možnost. Jeho pán mu dal možnost a on mu je vděčný. Vlastně tohle poslání nemá nijak v lásce, ale nemá na vybranou. Ona ho zděšeně poslouchala a říkala si, že tu třeba vůbec není a zdá se jí jen strašný sen. Ona má být na plese, tancovat a bavit se. Začala se modlit, ale on jí rozzlobeně řekl, ať toho nechá, že On jí nepomůže, stejně jako se vykašlal na něho. Vypadal netrpělivě, ale jakmile začaly hodiny odbíjet půlnoc, uklidnil se. Řekl jí, že je čas. Naklonil se nad ní a rty jí nahmatal tepnu na krku. Ucítila jen, jak jí ostré špičáky projely tenkou kůží na krku a jak z ní vyprchává život. Potom ji někdo zvedl a odnášel pryč..
Teď tu leží sama, v malé místnosti, kam se vešla sotva postel. Ruce má přivázané a bolí ji celé tělo. Neví, co bude dál. Ví jen, že Jemu sloužit nebude a na zemi také být nesmí. Zbývá jí tedy jen jedna možnost..