Škoda

Chce se brečet, ale něco mi to nedovoluje. Ztratila jsem nejlepší kámošku. Ještě před pár dny jsem byly nerozlučné a dnes je všechno pryč!!! Celou dobu jsem byla zalezlá ve svém pokoji a brečela. Nechtěla jsem. aby se tohloe někdy stalo, ale stalo se a já se budu muset s tím vyrovnat.
Přijela z hor a já plna štěstí, že se po týdnu zase uvidíme, jí šla ke škole naproti. Ona však tak nadšená nebyla. Skoro vůbec si mě nevšímala a já začínala pociťovat, že se něco stalo. Byla jsem ráda, že mě pozdravila.
Chtěla jsem jí tak moc říct, že jsem se zamilovala, jí to však vůbec nezajímalo.
"Kluci jsou svině!" řekla ještě, než mě vyslechla. Rvalo mi to srdce. Nechtěla slyšet tu radostnou zprávu. Najednou mi byla úplně cizí.
Nebyla to ta stará Ivana, kterou jsem tak obdivovala. Která mi byla oporou, která mi pokaždé, když jsem potřebovala, otřela mi slzy a poklepala na rameno. Teď se z ní stal úplně jiný člověk. jiná Ivana, nebyla to ta moje stará Ivanka!!Bylo mi to moc líto. Tolik let jsme se spolu bavily a najednou už je to pryč.
Teď už, ale nejsem sama mám nové kámoše...díky...i když Ivanko mám tě pořád ráda a na ty krásný věci co jsme spolu zažili nezapomenu, protož svym způsobem tě pořád miluju... a všechno mě to moc mrzí, protože jsi boží holka...