Druhá? už nikdy !!!!

Víš, ani nevím, jak dlouho už se známe. 10 - 15 let? Už je to věčnost. Za tu dobu jsme se hodně změnily. Ale já možná víc, než ty si myslíš. Ty sis toho možná ani nevšimla. Nebo ano?
Každá z nás je úplně jiná, a přitom si tak báječně rozumíme. Kolikrát jsme se pohádaly, ale vydržely jsme tak 5 minut spolu nemluvit.
Přesto jsi byla ty ta hezčí, chytřejší, úspěšnější. Ve všem, co jsi dělala, se ti dařilo mnohem lépe než mně. To ty jsi byla pro všechny ta první a já byla jen tvůj stín. Všimla sis toho? Asi ne, neměla jsi důvod se ohlížet za sebe. To tebe kluci milovali, se mnou se jen kamarádili. Svěřovali se mi ti, kteří tě milovali a přitom neměli tušení, že miluji já je. Chodila si s mou tajnou láskou, zatímco já byla jen tou suprovou kamarádkou, která nezkazila žádnou legraci. Ani nevíš, jak moc jsem trpěla, ale teď už vím, že to bylo tak lepší. Možná to vypadá jako závist, ano možná jsem ti záviděla.
Ale vím, že jsem neměla.
Něco se změnilo, teda spíš někdo mě změnil. Poznala jsem kluka, který se do mě zamiloval. Miloval mě pro to, jak se umím smát, ale i pro to, jaká jsem doopravdy. Byla jsem šťastná, tak jako nikdy před tím, ale ty jsi mi to nepřála. Vyčítala jsi mi, že čekám, až zavolá a dokonce i to, že mám jeho fotky všude v pokoji. Já ho milovala, byl moje první láska. Ta, kvůli které v noci nespíš a kvůli které ráno vstáváš s úsměvem na rtech. Nechtěla pochopit. Záviděla jsi mi, nebo proč?
To on mě naučil vážit si sama sebe, říkal mi, jak sem pěkná, a mám vlastnosti, kvůli kterým mě musí ostatní milovat. A v tu chvíli jsem vystoupila ze tvého stínu. Už jsem nestála na černém bodě. Udělala jsem krok do neznáma, ale do místa, kde jsem nebyla už ničím stínem.
Moje první láska skončila, za to ta tvoje jen kvetla. Potnala jsi, co je to milovat. Začala jsi s ním trávit všechen volný čas a naše přátelství šlo najednou stranou. A co jsem dělala já? Nikdy jsem ti nevyčítala, že on je pro tebe důležitější. Smířila jsem se s tím, že jsem opět ta druhá, ale už mi to nevadilo. Poznala jsem totiž spoustu přátel, kteří mě nikdy neodsunuli na druhé místo stejně jako ty. Ale z ničeho tě neobviňuju. Už ne...
Přestala jsem k tobě vzhlížet jako k bohyni. Přitom stačilo jen otevřít oči. A víš, co jsem uviděla? Holku, která je sice mezi všemi oblíbená, ale uvnitř smutná a už vůbec ne dokonalá. Proč jsem si to ale myslela? Pouze si se přetvařovala na okolí, ale jen já věděla, jaká jsi doopravdy. Poznala jsem tvou špatnou stránku, stránku, která mi tolik ubližovala.
Je to ale dávno. Nevnímám to tak. Dokázala jsem sama sobě, že jsem mnohem lepší. Tam někde uvnitř, v srdci.. Třeba nejsem tak chytrá a hezká, jen vím, že jsem mnohem šťastnější. Známky nejsou to nejdůležitější a krása je pomíjivá. Ale srdce to bude vždy jen tvoje. A mnohokráte se musíš spolehnout jen na něj.
Jak jsem řekla, už je to dávno. Až teď po mnoha letech vidím, že jsem se neměla schovávat za tebou.
Musela jsem ti tyto řádky napsat, abys pochopila, proč jsem se občas chovala tak divně. Mně tím spadl i kámen ze srdce, který mě tolik tížil.
Snad se na mě nebudeš zlobit a oceníš moji upřímnost. A když ne, tak to pochopím, lhala jsem ti tolik let. Tohle si přece nejlepší kamarádky nedělají.
Ty se na mě ale nezlobíš. Vím to. Jinak by si totiž nestála ty teď za mnou. Dnes jsem já ta první. Dočkala jsem se, ale už s tebou nesoutěžím. Nemám důvod. Vždyť právě dnes jsem si vzala lásku svého života a ty jsi byla u toho. Mám, co jsem vždy chtěla.
Děkuji ti za všechno!!!