Pinďa

Buch buch, buch buch, buch buch, buší srdíčko tvorečka stočenýho v mých dlaních. Vyděšená očka těkají po všem okolo. Mám svého prvního zvířecího přítele a jsem štěstím bez sebe. Stačilo by trošku přitlačit a tvoreček by vydechnul naposled. Rozevírám dlaně a srdíčko je najednou klidné a pomalu tluče. Očka má přivřená a potichu si pro sebe něco popiskuje.

Buch buch, buch buch, buch buch, tluče srdíčko mého malého přítele o 7 let později. Je stočený v mých dlaních a vyděšená očka těkají po okolí. Můj přítel uMírá a já jsem smutkem bez sebe. Stačí tak málo, aby vydechl naposled. Rozevírám dlaně a srdíčko je najednou klidné a pomalu tluče. Očka má přivřená a potichu si pro sebe něco popiskuje. Buch, buch... srdíčko najednou přestává tlouct a můj přítel vydechl naposled...