Anotace: o tom, jak málo někdy stačí, aby se ze smutnýho sluníčka stalo veselý.
Jo čtu...:) píšeš hezky...Ale smutně a tajemně...ne že by mi to vadilo...líbí...jen jestli nejsi taky smutná...psání na člověka dost prozradí...jako boty ve Forestu Gampovi:)
tak mě napadlo ,jestli jsi tam v tom tvém světě taky tak smutná..,nebo jestli si veselá a to tajemno si necháváš jen na psaní...víš co, neříkej...je to už příliš osobní...měl bych se stydět...když se stála řada na drzost, předbíhal jsem:)
Taky jsem chtěl napsat povídku...vlastně už sem i něco napsal...ale když si tak čtu ty tvé...váhám jestli to sem posílat..:)
PS:odepsal bych dříve,ale ....ale....nešlo...dobrou noc věčně smutná povídko:)
04.12.2006 00:02:00 | Favi
KOnečně nějaký neohraný příběh:)).. moc pěkné.. Jo, to by mne taky zajímalo kdo rozesměje moje x) .. nejseš vědma? :P
22.11.2006 16:05:00 | sicina
Zajímavý jak tvoje povídky vyvolávaj stejný myšlenky :) - taky jsem chtěla podotknout, že by mě zajímalo, jestli někd překreslí moje sluníčko ;)
22.11.2006 14:56:00 | Cristinne
DEKUJI MOC ZA KOMENTAR. Pokusila jsem se nektere chyby opravit. Tahle povidka,je pravdiva?Ja jen jestli,muzu jeste doufat,ze i moje slunicko se rozesmeje:-D
25.10.2006 22:22:00 |