Postel
Postel
Teď sedím na posteli a píšu tyhle výlevy smutku a zlosti, na posteli, na které jsme se spolu milovali. Sice jen jednou, ale milovali a já budu mít tuhle postel navždy spojenou s tebou. Jak na tebe můžu zapomenout. Když sedím na posteli, na které jsi byl nespočetkrát se mnou, na které jsi mě hladil, líbal nebo jen tak ležel vedle mě a díval se mi do očí. Na které jsme spolu zažívali hádky i usmiřování. Na kterou dopadaly moje slzy určené pro tebe. Na posteli, která zažila můj smích, pláč i zlost a to všechno pro tebe. Roztrhala jsem plakáty, spálila fotky, ale vzpomínky budu mít navždy, ty ze srdce ani z hlavy nedostanu i kdybych chtěla…
A já ani nechci!
A já ani nechci!
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
ja nevim prroc,ale vzdycky se do povidek ostatnich dokazu doist vcitit a pak je oplacu,v nekterych situacich se dokazu s ni ztotoznit,v nekterych mi to jen njeco naznakem rika...Holka,njic si nedelej z toho,ze ztratis kluka,teda nerikam,ze to mas prehlizet,ale pokud te ten klukj opustil,tak nebyl to je chbyny krok?ja vim,ono se to lehce rika,ale ja sem to taky zazila...netrap se
28.10.2006 23:37:00 | Me and you and all the others