ŽIVOT TAM NAHOŘE

ŽIVOT TAM NAHOŘE

ONA ležela ne zemi, vzhlížela k nebi, které bylo temné, ale přesto se tam kdesi v dálce něco hýbalo. Ano, byl tam život, ale spatřit jej mohli jen ti, kteří někoho milovali a jejich milovaný člověk se kvůli nim zabil. Ten, kdo se zabil, teď tvoří ten život na nebi. Ten, kdo se zabil, skončil v pekle, protože spáchal největší hřích. Nezabil totiž jen sebe, nýbrž lásku.
ONA si uvědomovala, že je jen jedna z mála, kdo místo temných bouřkových mraků vidí na nebi poletovat anděly oděné v potrhaných pláštích s děravými, sametově černými křídly. Věděla, že déšť není jen voda z mraků, ale jsou to slzy andělů, kteří někdy proklouznou branami pekel a dostanou se na nebe, aby se mohli podívat na své milované, kvůli kterým zemřeli.
Právě teď uniklo několik prokletých duší a poletují na nebi nad JEJÍ hlavou. Čekají na záchranu. Přejí si, aby někdo vyplnil díry na jejich křídlech a oni mohli vyletět dostatečně vysoko. Tak vysoko, že saze, které se na nich usadily v pekle, opadají a oni budou ve skutečném nebi… už nebudou muset unikat z pekelných bran, nebudou připoutáni řetězy a nikdo je nebude vtahovat zpátky do temnot. Už nebudou muset shlížet na ty, které milovali. Budou volní. A ONA jim chce pomoci.
Ví, jak to udělat. Stačí tak málo. Stačí, aby jeden z těch, kvůli kterým jsou černí andělé v pekle, zemřel a všichni budou volní.
To ONA se obětuje. Ví, že kvůli ní zemřel její chlapec a teď je uvězněn za pekelnými branami. Obětuje se a zachrání tím všechny ty prázdné duše, které se jí vznášejí nad hlavou. Udělá to. Zpřetrhá andělům pouta. Právě v teď...