Jeden zápis z mého deníčku života

Anotace: Neni to deníček, už protože já si deníček nepíšu, ale fakt nevim, jak bych to pojmenovala, tak jsem něco napsala. Tohle vlastně neni ani povídka, vzniklo to tak, že jsem přišla večer domu, zapla radio a totálně se rozbulela a začla psát.

Miluju tě! Miluju tě víc než všechno na světě! Proč jsi neopustil?! Proč jsi s ní?! V čem je lepší než já?! Řekni v čem?! Já tě milovala, strašně moc jsem tě milovala. Byl jsi můj první, tvrdil jsi, že i já pro tebe! Tak proč pro tebe bylo tak jednoduchý mě opustit, nechat samotnou jen s těma zasranýma vzpomínkama, který tak strašně bolí!!! Usínám a myslím na tebe, probouzím se a myslím na tebe. Tak mi řekni proč?! Co jsem udělala špatně?! Jediná moje chyba byla, že jsem tě milovala, proto jsem žárlila, proto jsem neměla ráda tvojí údajnou nejlepší kámošku, která byla taky tvojí bývalou holkou. Je to tak těžký pochopit??? Miloval jsi mě někdy? Miloval jsi se mnou, byl jsi můj první i já pro tebe. Tak proč je k sakru pro tebe tak jednoduchý zapomenout?! Proč jsi někdy nevzpomeneš na ty naše společný krásný chvíle?! Už je to dlouho a já bez tebe nemůžu být. Ty jsi mezitím s ní a je ti úplně jedno, co já cítím. Napsal jsi jen, že si musíme promluvit, a tím to pro tebe končí. Ale pro mě už je taky konec, už nikdy nebudu moc takhle milovat. Už nikdy neotevřu svoje srdce tak jako tobě.
Kámoška říká, že je to jen dětská láska, a jak teda bolí ta dospělácká, když tahle „dětská“ láska k tobě, mě takhle pomalu ničí. Jak vypadá a jak se prožívá ta láska pro dospělý, když tahle „dětská“ je tak strašná a tak bolí?! Tebe možná ne, ale mě strašně moc! Pomalu mě zevnitř užírá a ničí! Já myslím na tebe a ty si určitě s ní, objímáš ji jí a líbáš, tak jako ty si objímal a líbal mě. Říkáš jí, jak jí miluješ, tak jako si to říkával mně. A je ti úplně jedno, že někde blízko tebe je holka, která na tebe pořád myslí a nemůže zapomenout. Která ti nestála ani za pitomej pozdrav, když čekala na zastávce na autobus. Jen jsi mě minul a nevěnoval mi jediný pohled natož slovo. Jí si držel za ruku a věnoval jí všechno, lásku, slovo, pohlazení i polibek a já se na to všechno musela dívat. Jet tím zasraným autobusem až na konečnou a předstírat, že se učím nějaký blbý latinský slovíčka! Ale věř mi, že jsem se je neučila. Pořád jsem musela přemýšlet „Proč?! Proč jsi se mnou ještě ve středu spal a pak už se neozval, až v úterý, aby si mi mohl říct, že je konec?!“
Skoro každý den projíždím autobusem kolem tvých oken a pokaždé se tam musím podívat! Ale slibuju ti, ano slibuju to tobě, protože kdybych to slíbila sobě, tak to nesplním, slibuju, že se příště už nepodívám ani nebudu přemáhat nutkání ti napsat, když se objevíš na icq. Už nikdy nebudu hledat nějaký blbý výmluvy, abych s tebou byla v jakémkoliv spojení. Už nikdy, slyšíš?! Pro mě jsi navždy pryč, prostě pryč! I když si třeba nechám naše společné fotky, i když se třeba někdy do tvého okna podívám, už nikdy o tobě nebudu přemýšlet jako o tom, koho miluju. Vždycky už budeš jen ten, koho jsem strašně moc milovala, milovala tak jako nikdy nikoho jiného. A odpusť mi, že abych tohle všechno, co jsem napsala, dodržela, si pomůžu těmihle větami.

I loved you!

I hate you!