Bulvy

S úžasem hledím na koberec. Pomalu se nad ním vznáší armáda Bulv. Bezhlučně plují nad chlupatými střapci koberce. Co chcou? Pomalu se ke mně přibližují. Mám je na nohách, jako by se mě nedotýkaly, však jsou ale tak blízko, jako by po mně klouzaly. Stoupají po mém těle nahoru, směrem k hlavě. Pro Krista co chcou? Ježíši, oni chtějí zverbovat mé oči, chtějí je donutit, aby mě opustily a šly s nimi. Ne, to nedopustím. Chci ty bulvy ze sebe smést, však těsně před nimi se mi zastaví ruka, jako by je obklopovala nějaká stěna. Zaostřily na mou ruku. Okamžitě odletěla jako po ráně od pálky. Au, to bolí. Blíží se nahoru, co můžu dělat? Nejdou setřepat, srazit taky ne. Aaa už jsou u hlavy. Co teď, co mám dělat?
Najednou tma. Nevidím nic. Všude jen ticho. Křičím, křičím ze všech svých sil, jen ozvěna. Armáda Bulvy už je zřejmě pryč a s ní i ty mé. Podařilo se jim je přesvědčit. Zbyla jen tma a palčivá bolest v ruce.