Poslední sbohem pro tebe

Ptát se tě, jak se máš, je asi zbytečný. Vím, že skvěle, jsi s ní, tak se jinak mít ani nemůžeš. Mezi námi to skončilo asi právě kvůli ní. Prý jsi nikoho nehledal, našla si tě sama. Ale jak nehledal? Měl jsi přece mě...
Víš, všichni mě před tebou varovali. Říkali, že mi ublížíš a budu jednou z mnoha. Já to přece jen zkusila a trvala na svém. Teď už vím, že měli pravdu. Až dnes jsem pochopila, co tím mysleli.
Ze začátku bylo všechno krásný. Postupem času se začaly objevovat rozdíly. Po pár dnech jsi mi začal říkat, jak mě miluješ. Jak jsi to ale mohl vědět, vždyť ty jsi nikdy zamilovaný nebyl. Pokaždý sis jen užil a šel dál. Nikdy tě nezajímalo, co cítí druzí. Možná to bylo i věkem. Já vím, co chci od života i od toho, koho miluju. Ty se jen bavíš, ale tu opravdovou lásku nehledáš. Jednou určitě, teď na ni ještě nejsi připravený. Víš, pokud někoho miluješ, odoláš všem těm, které tě svádějí. Věděla jsem, jaký jsi, možná proto jsem na tebe s tímhle útočila. Snad abych se ujistila, že tohle mi neuděláš.
Říkali, že je dobře, že to takhle skončilo. Ale pro koho? Pro tebe? Pro mě? Asi ne. Mně to spíš moc ublížilo. Pošlapal jsi všechno to krásné, v co jsem věřila. Tobě jsem dala to, co nikomu předtím. Ale nelituji toho...
Teď brečím, jsem smutná, ale vím, že jednoho dne se probudím a řeknu SBOHEM... Utřu poslední slzu, která spadne někam do neznáma. Nikdy nezapomenu na to, co jsme spolu prožili. Děkuji ti za ty nádherný chvíle. Ale já jdu dál, ze vzpomínek se žít nedá...
Děkuji
a
sbohem...