Bezva kariéra

Usmála se a přijmula pochvalu od třídní učitelky, že jako jediná má písemku z fyziky za jedna. Byla na to ostatně zvyklá. Zářila ve všech předmětech, byla skvělá ve sportu a měla bezva rodinu. Taky nedávno navštívila konkurz do televizního seriálu a byla úspěšně přijata. Ale nic neměla zadarmo. Po škole se pilně učila, hodně četla, každý večer si šla zaběhat, třikrát týdně měla plavání a jednou za týden si šla zahrát s kamarády volejbal. Už od první třídy se účastnila různých recitátorských soutěží a s přehledem vyhrávala. Také už hrála ve dvou hrách, které se pořádaly na konci školního roku a jak jinak, vždycky hlavní roli. Měla velký sen stát se doktorkou a zachraňovat lidi. Ale už i ve svých 14 letech toho zvládla hodně. Vyhrála několik závodů v plavání, hrála volejbal za školu, i přesto, že ho trénovala jen jednou týdně, každoročně vyhrává závody v běhu, vymetá recitátorské soutěže a ještě se nestalo, že by měla na vysvědčení jedinou dvojku. Byla veselá a šťastná, a tak byla i oblíbená a měla spoustu kamarádů. Dnešní den byl ale ještě něčím výjimečný, protože její dlouholetý idol se jí zeptal, jestli s ním nebude chodit. Samozřejmě souhlasila.
Spokojeně si šla domů se svou nejlepší kamarádkou a probíraly konkurz, na který se přihlásila a který vyhrála. Zítra měla jít na první zkoušku a zvažovala, co si má vzít na sebe. Jak tak šly, zapovídané a rozesmáté, nevšimly si blikání semaforu ani vlaku, který právě projížděl. Její kamarádka si toho na poslední chvilku všimla a zavolala na ni, už když byla na kolejích. Ona se otočila a viděla vlak. Jenom chviličku. Ani vykřiknout už nestihla. Vlak ji s hlasitým hukotem nabral a ona zmizela pod ním. Když vlak zmizel a chvilku potom se mu konečně podařilo zastavit, naskytl se všem příšerný pohled. Ležela tam, ale jako by to ani nebyla ona...
Její rodiče tomu nemohli uvěřit. Matku museli odvézt do psychiatrické léčebny, protože se zhroutila. Její starší sestra ihned přijela u internátu a odmítala tomu uvěřit. Řidič, který za nic nemohl, se zhroutil při pomyšlení, že zabil dítě. Kamarádka, která tam byla s ní a viděla to, dostala záchvat a nemohla se uklidnit. Její kluk se strašlivě rozbrečel. Celá škola trpěla při pomyšlení, že už ji nikdy neuvidí. Jak bývala šťastná! Ale neměla toho štěstí přece jenom moc? Že už by nad ní život přestal držet svou ochrannou ruku a řekl si, že zase pomůže někomu jinému? Zrovna v tu chvilku, kdy ho potřebovala. Celý život byla zodpovědná a podobnou blbost by nikdy neudělala. Tak proč? Zdá se, že tam nahoře opravdu je něco, co řídí naše osudy. A ona už měla jít dál asi sama. Ale ve špatný čas. Už nikdy nikoho nezachrání. Protože zachránit potřebovala ona sama. Je to smutné, ale je to tak.