Lojza a Koyza

Na horách měli hezky. Sněžilo, pršelo, mrzlo, praštělo. Lojza šel na kytky. Našli ho až na podzim. Vklíněn mezi dvěma trakaři, provolával věčnou slávu Koyzovi.
Ten nic zlého netuše, pískal si maďarskou hymnu stále dokola. Nakládal přitom koukol a již při páté zavařovačce ho napadlo, že by mohl pár kusů poslat prabábě do Vsetína. Tam nikdy koukol nerostl. Zato kuřat až přehršle. Dne 9.9. obdržela prabába zásilku krabicovitého typu. Po otevření samou radostí zavřískla, až se některá z kuřat počala plašiti. Ba i nějaké to hovénko skanulo na jinak pečlivě udržovaném Vsetínském náměstí. Tolika kuřat tam majó.
Na tom náměstí, kde před lety v cukrárně oběšence našli. Proč, to nikdo dodnes neví, ale jisto, že tenkrát nakládaný koukol neměli. Tak snad proto.