Kate

Ráno, slunce vychází nad obzor, tráva vlhne ranní rosou a ptáci začínají zpívat. V jednom domku na kraji města bydlí 15tiletá dívka jménem Kate.
Kate je vysoká a hubená. Po zádech jí volně až k pasu splývají dlouhé rovné tmavě hnědé vlasy. Dobře se učí a nemá ve škole problémy, ani kázeňské, ani prospěchové. Chodí s namalovanou černou konturkou kolem očí a namalovanými řasami. Obvykle chodí v černých kalhotách a černém tričku s dlouhým rukávem a na krku černou širokou kůži se stříbrným křížkem. Její vzhled upoutává mnoho pohledů.
Je jarní víkendové ráno. Když se umyla a oblékla, vzala si malou taštičku přes rameno, dala do ní discman a sluchátka si dala do uší. Sešla po schodech ze svého pokoje a šla se obout. V tu chvíli jí vzala za rameno máma a řekla jí, že půjde s ní a něco nakoupí. Kate si nechala sluchátka v uších a mámě nevěnovala příliš pozornosti. Jen šla se sklopenou hlavou zadívaná do země a zaposlouchaná do hudby. Celou dobu ale viděla mámin stín. Jde dál a najednou zjistí, že tam ten stín není. Trochu se vyděsí a prudce trhne hlavou. Vidí, že asi 10, 15 kroků od ní leží na zemi její máma. Ulice ztichne. Její discman stále hraje, ale ona ví, že vše je ztichlo. Najednou se u její mámy shlukne několik lidí a nějaký pán zkouší, jestli dýchá. Další volají záchranku a ona jen stojí a kouká. Za chvíli přijede záchranka, ale její máma je mrtvá. Ona stojí... stojí a kouká... Najednou vidí, jak se pánové od záchranky zvedají, dávají její mámu na nosítka a odnášejí do záchranného auta. Dívka ještě stojí, ale po tvářích jí tčí slzy. Proudy slz a furt víc a víc. Má černé pruhy od "rozmytých" očí. Dívka padá. Padá do mdlob. Celou tu dobu si jí nikdo nevšímal, až teď jak spadla na zem, všiml si jí záchranář. Přiběhl k ní, vzal jí do náruče a odnesl na lavičku, kde jí utřel obličej a probral jí mírným "proplesknutím". Mezitím již přijel její otec a obejmul ji. I on brečel. Nikdo nevěděl, jak se to mohlo stát. Záchranář doprovodil Kate s otcem domu, protože oba byli v šoku.
Když se trochu vzpamatuje odejde do koupelny, kde vleze v oblečení do vany a pustí na sebe studenou vodu. Vůbec nevnímá. Protože voda teče dlouho, otci to přišlo hodně zvláštní. Šel tedy ke koupelně a zaklepal, jestli je v pořádku. Kate se neozve. Zkusí tedy otevřít dveře. Byly odemčené. Vejde dovnitř a vidí Kate ležící ve vaně, oblečenou v jejím černém oblečení a vyhrnutými rukávy. Vidí, že se voda barví na červeno. V jedné ruce drží žiletku, kterou jednou našla v učebně biologie. Druhou ruku má pořezanou. Krvácí, hodně. Kate leží ve vaně namočená ve své krvi smíchané s vodou a ztrácí vědomí. Otec neví, co má dělat. Přiběhne k ní vezme ručník a tiskne jí ho na pořezanou ruku. Vytáhne z kapsy mobil a rychle volá záchranku. Vypne vodu a snaží se zastavit krvácení. Ručník se barví na červeno. Čeká, je to nekonečné. Za chvíli konečně slyší záchranku. Je to ta samá jako předtím. Přiběhnou k němu a opatrně vytáhnou Kate z vany na nosítka. Zastavují krvácení, ale ztratila hodně krve. Rychle jí odnášejí do záchranky a jedou na pohotovost.
Kate se probere asi za dva dny v nemocničním pokoji. Je vyčerpaná a slabá. Leží na psychiatrii a přichází k ní doktor s otcem. Otec jí obejme. Nevyčítá jí to. Oba brečí, ale protože je Kate hodně unavená, usíná mu v náručí. Doktor ho odvede a promluví si s ním. Vysvětlí mu, jak na tom je, a že bude potřebovat dlouhodobou odbornou pomoc a klid. Kate zůstává několik dalších týdnů v nemocnici a nemá tedy možnost jít ani na pohřeb. Bylo by to pro ní ještě těžší.
Když jí pustí, tak jí otec odvede domu a snaží se spolu znovu začít.