láska ,závist, nenávist a žal

Láska, závist, nenávist a žal

Ruku v ruce spolu jdou: láska, závist, nenávist a žal. A jak cestou klopýtají a mlčí, jedna v druhou trochu strčí a musejí si něco říct.
Láska povídá: mně to nevadí, mám vás ráda.
A závist na to: do ní strčila jsi míň.
Nenávist: nechte toho, nemohu vás snýst.
A co žal. Žal se rozplakal.
A už zase mlčí. Láska, závist, nenávist a žal.
Teď závist začne první: Řekni, lásko, kdo je lepší? Nenávist? Vždyť nenávidět hrozné je. Duši a mozek to ničí. A, lásko, ty? Ty máš všechny ráda, i když tě nenávidí a je jim z tebe smutno. A já ti závidím a užírám se tím.
To jsi celá ty, začne láska. Ty jenom závidíš a nikomu nic nepřeješ. Myslíš, že na tom nejlíp jseš? Nejsi, ta tvá závist tě také jednou zničí.
A jak si tak jdou, zase mlčí.
Tu promluvil žal: Je mi smutno. Smutno nad každou z vás, i nad sebou samým mi smutno je. Z lásky mi smutno je, že miluje všechny, jen ne mě. Žal: Závist sežírá závistí, ale žalu, žalu je v ní málo. A nenávist je vzteklá, i slzy jí tečou, jenže vzteky, ne žalem. Je mi smutno, chci být sám.
A už zase jdou a je klid.
Teď začne láska: co si myslí nenávist? Je snad lepší žal. A nic. Příliš nenávidí, než aby promluvila. Nad pouhou myšlenkou se celá nahrbila.
Jdou dál až tam, co pole končí. Jdou a jdou a najednou tu naráz tma. Rány a blesky kolem tančí.
Jsme tu správně. Tady nás potřeba je. Jen tady si každý z nás někoho vybere. Zůstali stát a dívají se. Vidí svojí známou smrt. Jak zde kosí. Běhá od zákopu k zákopu. A s kosou mává. Směje se, až krev z ní cáká. Není to pohled pro lásku, i závist se otočila. I nenávist jí poslala svůj dlouhý pohled. A žal, žal se opět rozplakal.
Tady je nás třeba.
Vždyť jen válka, ta všechny spojí. Lásku, závist, nenávist i žal. Když voják lásku k domovu cítí, lásku k ženě, lásku k dětem. I když se kolem střílí, láska a přátelství teď ruku v ruce jdou. I přítel může milovat, a o přítele se v boji bát, i to je láska.. A závist, že se někam vytratila? Ne. Je tu pořád s námi. Cožpak může voják na smrtelném loži nezávidět zdravému, je to snad špatné. Či zdravý být. A nebo zdravý, když před bojem se chvěje, a závidí druhému, že se u své ženy hřeje. Je to snad špatné. Není. Bůh je a bůh na to hledí i odpouští. Však nemá slitování. Zatím co si někde v nebi lehá, si smrtka co chce dělá a řádí jako zběsilá. Kolik mu ze stáda pobila. Mnoho, bože, mnoho. A tys to dopustil.
Teď závist se narovná: Vidíte, jak je lehké nenávidět. Každý z nich měl by se za svou slabost stydět a nebo nenávidět víc, protože jen ten, kdo nenávidí, silný je. Silný jako skála, silný, silný. Koukněte na toho vojáka, jak sedí s hlavou nad zákopem, jak mu svítí oči, on nenávidí. Nenávidí svět a nebojí se na smrt pohledět. I když vedle máchne kosou. Trochu uhne. Nebojí se smrti. Jen si jí chce užít víc. Vždyť co by byla smrt bez nenávisti. Vždyť tam, kde se lidi nenávidí, ona tančí, tančí ve dne, nebo v noci.. Víc, víc, chci nenávidět, já chci víc.
A má pravdu. Vždyť co svět světem stojí, nenávist vládne. Co smrt by bez ní dělala. A co lidí nenávist už dohnala. Je jako mor.
Teď promluví žal, koukajíc se na tu spoušť. A vedle lásky na kolena klesne: ach bože, tolik smrti. Koukněte na ty mrtvé. A nad každým se vznáší žal. Nejdříve kůň je oplakává a hlavu k nim sklání. Pak ty, co po nich živi zbyli, nad ty, co se k bohu nemodlili. A Bůh se na ně nedíval a hle, žijou dál. A všichni, co na něj se obrátili, leží v hlíně, tváří vzhůru a oči hledí nahoru, jako by se ptali proč. Bože proč. A hned po nich truchlí celé rodiny. Pláčou žalem. Všechny ty matky, otcové, a dcery, milenky i manželky se pod mou tíhou chvějí. Jenže všechny ty matky mají v sobě také závist, Závidí jiným, kteří žijí, nenávidí ty, kteří je do války poslali, a lásku cítí k těm, co zemřeli. Tak kdo je lepší. Teď Bůh nás suď. Ne, ten ať nás nesoudí. Ať se soudí sám, za to, že tohle dopustil.
Teď všichni stojí, na sebe hledí, jen za zády ta bestie se s kosou valí a stále běhá sem a tam. Je samý úsměv, až krev z ní cáká. Dost, dost. Vždyť jsme si všichni rovni. Vždyť bez lásky by nebyl žal a bez žalu láska. I závist s nenávistí ruku v ruce jde. Tak to prostě bude, a tak to prostě je.
Už zase klopýtají. Zase mlčí, přemýšlejí. Láska, závist, nenávist a žal. Žal, který, ač nemá sílu, už neplakal. Protože věděl, že také s láskou ruku v ruce jde. Už nebyl smutný, už nebyl sám.