Pocit...?!
Pocit...?!
Anotace: Pocit jako když... Prosiiim o komentáře, prosím prosím, smutně koukám... a i píšu!
---Pocit jako když je někdo, kdo ti setře slzy z tváře.
Když jsi mě poprvé obejmul. To bylo radosti, to bylo nových obzorů, myšlenek, představ. Stala jsem se ,,závislá“ na dotyku. Vyhledávala jsem tělesné kontakty, vyhledávala jsem tvé ruce ve změti dalších, vyhledávala jsem tvé oči uprostřed oceánu, vyhledávala jsem tvá ústa ve spoustě jiných…
---Pocit jako když je někdo, kdo si tě přivine k sobě a řekne: Mám tě rád.
Jak ráda jsem slýchávala tvé lichotky, jak ráda jsem na tebe skákala s předstíranou zlostí při tvých narážkách.
Dlouho vše trvalo, skoro půl roku ba jo! skoro rok. Krásné časy, které jsem si užívala maximálně, které jsem plakala pro tu krásu, které jsem plakala pro samotu, které jsem plakala pro svého přítele.
Které jsem plakala pro tebe.
Několik večerů bylo, co jsem u tebe spávala a my si povídali. Byli jsme schopni se dotýkat a mluvit skoro celou noc…
---Pocit jako když poprvé strávíš večer sama s klukem.
Někdy se smíchem, někdy se zlostí vzpomínám na chvíle, kdy ses rozhodl, že mi nepůjdeš naproti a já musela překonávat stovky dlouhých kousků, jeden po druhém, abych se přehoupla přes stud. A pak - ten krásný pocit, když jsi mi říkal, že už nemám problém, že už si to víc užívám. To když jsem tě byla schopná sama chytit za ruku, sama políbit… Byla jsem na sebe v těch okamžicích hrdá.
---Pocit jako když vyhraješ sám nad sebou.
A pak. Všichni začali řešit ten můj vztah.
,,Cože? Ona se baví s klukem, je s ním v tělesným kontaktu a nechodí s ním?“
Víš, já jsem to neměla nikomu říkat - prostě neměla. Stalo se.
Díky tomuhle všemu jsem na tebe začala myslet stále častěji a častěji a…
----Pocit jako když se zamiluješ.
…a tam to vše skončilo. Veškerá krása našeho vztahu. Veškerá důvěra, veškerá upřímnost, veškeré odbourávání studu.
Prostě zamilovaná puberťačka. Ty to asi tolik neřešíš, ale já tohle nechci.
Nechci se ti uchechtávat za zády, já chci všechno zpět.
---I´l be fine. Just give me time.
Komentáře (12)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Názorů a nápadů můžeš mít tisícovky, ale ne vždy musí být správné. A stejně tak, jako ty se divíš, že ti někdo napíše na nápad negativní komentář,já se divím, proč se tomu směješ. Nikdo tě neodsuzuje. A jestli chceš skutečně psát, musíš se naučit brát i negativní kritiku a hlavně...něco si třeba z té kritiky vzít. a čím dřív tobudeš umět, tím dřív budeš lepší.
09.12.2006 12:55:00 | Aaliyan
Za názory a nápady tě nikdo neodsuzuje, a už vůbec ne za to, že píšeš od srdce. Na téhle povídce to bylo znát (stejně jako na té z Prahy). A když napíšeš něco, co tak úplně od srdce jít nemůže (protože prostě ještě nemáš ty zkušenosti), je to taky znát.
08.12.2006 17:53:00 | Gina Rocca
hahooooj,diky vsem moc,moc za komentare a vzkazuji,vsem co si mysleli,ze je to jeden ze vsech pribehu,ktere jsou na poradu kazdy den dvacetkrat-tahle povidka sla od srdce,z te nejhlubsi jeskyne meho srdicka-prosim verte mi...Takze za tohle se asi teda nejde odsuzovat-odsuzovat nekoho za jeho nazor a napad?za jeho city?Chachaaa
Diky vsem,mejte se
07.12.2006 20:19:00 | Me and you and all the others
Když budu chtít umřít,vydřu si do ruky větu: "Love is blind, so I cut my eyes." /láska je slepá, tak jsem si vzala oči/. A pak nta smrt bude hezčí, umřu jako láska. Ale dote´d z nínemám asi takový rozum, jako ty, protože: milován v tělocvičně a jiné výrazy,které píšeš, jsem v tvém věku ještě jaksi nepoužívala. psala jsem o zážitcích nejrůznějších lidí a vymýšlela dopolňující příběhy k Harry Potterovi. večer jsem zavírala a oči a vduchu si představovala že jsem v Bradavicích, chodím do Zmijozelu a miluju Draca Malfoye. Jak jsem vyrostla, zamilovala jsem se do Siriuse Blacka a Robina Hooda...a ty v tom samém věku řešíš, jestli tě trápí láska.
Víš, o čemje život? Odpovídáš asi...o lásce...protože ty tolik miluješ...ale co, miluješ lásku nebo nějakého kluka, nebo stad dvacet tisíc kluků, o kterých stále píšeš? A pokud možno se zabíjíš a to zbůsoby, které najdeš všude.
Piš dál, určitě ti to na věk jde a jsi dobrá, že ti to ještě vydrželo a pokud ti tovydržíještě dál, tak pak tě možná čeká hodně úspěchů. Doufám, že určitě.
07.12.2006 17:20:00 | Aaliyan
taky souhlasím s posledníma komentářema, já sice na příbězích se smrtí nevidím nic špatnýho (ale to už je taková moje úchylka no, alke jan takhle pokračuj dál...jen si prosím dávej bacha na chyby v angličtine, myslím že zrovna tady máš dve, asi překlepy, ale přece
03.12.2006 15:30:00 | Cristinne
Souhlasím, konečně je to něco jiného a hned se to pozná. Mnohem lepší než takové ty pořád dokola nářky končící smrtí. Protože ačkoli se nejednou stane, že ti nešťastní skáčou pod vlak a polykají prášky a podřezávají si žíly... tohle je reálnější. A proto je to mnohem víc procítěnější, vždyť kdo si neprožil takové to nešťastné zamilování, ze kterého se musel vyhrabávat, jako by nebyl.
Zkus pokračovat tímhle směrem, ne tím s pilulkama a žiletkama (protože ruku na srdce, v dnešním světě se nad nima člověk už ani moc nepozastaví).
29.11.2006 16:42:00 | Gina Rocca
Jestli je ti doopravdy 12 tak se omlouvama za těch 80% protože takovým způsobem popsat co člověk cití je docela těžké. Máš můj obdiv určitě pokračuj;)
28.11.2006 17:05:00 | David Janovský
Krásně čtivé, pěkně se to rozvíjí... A vůbec mě to chytlo. Na dvanáct let - tohle je bomba:-)) Jen piš dál, máš na to něco dokázat.
28.11.2006 16:28:00 | Dorimant
pěkné...vyzařuje z toho energie.Hezky se to čte.Je to plynulé a každého to upoutá proto hodnotim plným počtem.
jen tak dál
28.11.2006 14:12:00 | Ty
Pěkné, procítěné, volně plynoucí, připomělo mi to mé "Jen tak, v dešti." Moc dobře se tvoje dílko četlo. jen tak dál
28.11.2006 11:20:00 | Aglája