Bez tebe to nejde...

Stojím s modrou růží uprostřed hřbitova. Hustě prší, ale mně to nijak nevadí. Nevnímám to. Vlastně nevnímám vůbec nic od té doby, co se to stalo. Slané slzy se ztrácejí v kapkách deště. Tvé jméno je čerstvě vyryto na náhrobku. Vzpomínám na časy, kdy to bylo hezké, kdy jsem byla šťastná. Teď už nevím, jaké to je. Cítím prázdnotu ve své duši. Uvnitř křičím, ale nikdo mě neslyší. Pokládám růži na tvůj chladný náhrobek a šeptám tvé jméno. Nemůžu být na tomto světě.. bez tebe ne.. má duše zemřela s tvým tělem... a člověk bez duše vlastně nežije.. ptám se, proč se to muselo stát.. ale odpověď nepřichází... jsem sama.. pomalu vytahuju nůž, který mám skrytý ve svém kabátě. Jeho ostří se zaleskne v kapkách deště. Jeden rychlý pohyb a mé srdce krvácí... Krvácelo i předtím, ale teď je to reálné... kapky krve dopadají na tvůj hrob.. schoulím se na zem do klubíčka... cítím, že přichází úleva... vidím tvoji tvář.. natahuješ ke mně svou ruku... po mé tváři přelétne úsměv... konečně jsem zas šťastná!!!