Dear Charlotte

Za svitu svíček, za vůně vanilky. Bývala jsi mým Sluncem, jehož zář neměla vyhasnout. Jež ale vyhasla...
Črtám Tvé rysy. Tvůj hvězdný obličej kreslím do stop slz.
Tvé oči - vidím je. Celý svět položený do dvou maličkých bodů.
Píšu Tvá slova. Způsob Tvého vyjadřování, jakým jsi mne neustále překvapovala.
Stále vnímám Tvé pohyby. Kouzelný tanec pod světlem Měsíce.

Charlotte, všechno je špatně. Ty nejsi tam... jsi stále tady. Jen mi to nechceš říct. Charlotte, vílo z nejtemnějších hlubin vesmíru, princezno, kráso z probuzení.

Víš, kým jsem byl? Předtím, než můj svět obohatily o barvy Tvé kroky?
Těžký neznalec v oblasti duševního bohatství. Kolikrát jsem já, hlupák, řekl "miluji tě", kolik dívek jsem ošálil a každé z nich říkal, jak je výjimečná. Nestál jsem o lásku, nestál jsem o vázanost. Celým mým smyslem byla zábava. K čemu to, že možná ubližovala.
Záletavec..

Dost už o mně. Má minulost mne děsí. Jak já zacházel s láskou...
Až mne svou přítomností poctila sama. V plné své kráse, s nejkrásnějšími pocity, zážitky, Tebou.
Ty, která jsi ve mně vzbudila opravdový život. Ty, která jsi mne zahrnula nesmírnou láskou a otevřela mi nový vesmír.

Kam jsi odešla? Beze mne..

V poslední době se událo tak moc věcí. Tak moc špatných. Ale Ty, opojená svou melancholií, nepochopilas pravdu.
Bože, jak já miloval... ještě stále a stejně.

Charlotte, Charlotte, Charlotte...

Já hlupák v Tvé hlavě zplodil pocit zatracenosti a naší odloučenosti.
Nikdy, nikdy se nespokojím a nikdy si neodpustím.
Teď.. přemýšlím.
Mám možnost tě najít a začít znovu.
Počkáš chvilku?

Love..... Andrew