Houslistka

Dlouhé předlouhé roky se vyprávělo o neuvěřitelné houslistce, která žila v Madridu. Noc co noc se líbezné tóny nesly městem a lidem se srdce plnila štěstím. Když ale tóny byly smutné, celé město plakalo. "Božská" houslistka byla všemi milována a obdivována. Ale ona šťastná nebyla, byla otrokyní.

O jejím umu se doslechl i kupec ze severu. Byl to krutý a chamtivý muž. Když poprvé spatřil překrásnou houslistku, zatoužil mít ji jen pro sebe. Nabídl jejím pánům závratnou částku, ale ti ji odmítli. Odešel s prázdnou, ale zůstal ve městě. Nedlouho poté se dům, ve kterém žila, ocitl v plamenech a mnoho lidí uhořelo. Její majitel přežil, ale byl na dně a tak na nabídku kupce kývl. Ten byl šťastný, když opět dívku spatřil, ale něco chybělo, její housle. Sežehl je oheň. Ještě téhož dne se kupec vydal domů. Na rozličných trzích sebou vodil dívku a ukazoval jí různé housle. Až s podivnou pečlivostí si je vybírala. Ale to on neviděl, ani nechtěl. Měl klenot, který nemá na severu konkurence. S nelibostí vyplatil vysokou částku, kterou prodejce chtěl za černé housle, ale když ještě téhož večera opět uslyšel ty tóny, na vše zapomněl.

Když dorazil domů hned sezval své známé, aby se pochlubil svým pokladem. Byla to společnost plná lidí jako on. Když se sešeřilo, přiopilá společnost se odebrala do sálu, kde je čekala houslistka. Tajemně se usmála a v očích se jí zablesklo. Pak začala hrát, štíhlé prsty se rychle pohybovaly po strunách a smyčec po nich neustále kmital. Sálem se nesly kouzelné tóny a společnost byla očarována. Náhle housle vzplály. Rudé plameny se rychle šířily dál a krmily se na dřevěných lavicích a stolech. Lidé bušili na dveře, ale ty nešly otevřít. Do toho všeho se ozýval smích krásné houslistky. "Vaše hříchy byly sečteny. A toto je váš osud." Křikla, bez povšimnutí procházela kolem ječících lidí a žhnoucích těl. Otevřela dveře a opět je zavřela. Vyšla ven do nočního chladu a sledovala své dílo z větší dálky. Městu nic nehrozí, shoří jen ten jediný dům plný nepravosti a špíny. Houslistka se usmála a pomalým krokem se vydala pryč. Do dalšího města, které čekalo na plamennou čistku.

Opět přijde a bude hrát,
aby nevinní lidé mohli klidně spát,
alespoň na okamžik.