VODOVODNÍ TRUBKY

Rychle zavřu dveře, neslyšně otočím klíčem a radostně oddechnu. Samostatná místnost obložená kachličkami, samostatný svět. V místnosti velké jako kumbál slyším jen hukot kupodivu fungujícího větráku. Promnu si za krkem stuhlé svaly a na okamžit zavřu oči.

Pomalu ze sebe odhazuji své šatstvo, jakmile se zbavím ponožek, ucítím chladnou zem pod nohama. Jdu kupředu, zatáhnu závěs a pomalu začnu zvedat kohoutek. Na tělo mi tiše dopadají kapky vody, jejich teplota je příjemná a díky ním mi pod kůží začíná proudit rychleji krev. Dopadem se tříští o podlahu jako křehké skleněné objekty. Přidávám teplotu do nesnesitelné horké, vzduch se stává teplou párou. Proudy vody mě hladí ve vlasech, ztékají mi po zádových liniích a přes hrudník se derou malé potůčky vody. Obkreslují břicho a tvar klína, setkávají se na nohách a končí v kaluži vody kde stojím.

Nehybně stojím rukama opřená a protější zeď. Z vrchu se na mě valí voda zatímco v mozku mám zmatek myšlenek. Přemýšlím nad sny, které se mi zdají, které mě nenechají spát. Přemýšlím o paranoe, která mě poslední dobou vodí za ruku. Přemýšlím o tom co se celý den událo, přemýšlím o budoucnosti, minulosti jen přítomnost mi příjde paralelní. Čas je irelevantní - nudný.

Vnímám jen teplo kapek, jejich cestu po mém obnaženém těle. Pomalu přestávám přemýšlet nad něčím normálním a probouzí se ty nejčernější myšlenky, které doteď byly hluboko v mysli, zahrabané. Schopnost myslet nad něčím hezkým se vytrácí. Vlivem teploty a nižšího obsahu kyslíku se mi zamotá hlava a podlomí se mi kolena. Zavrávorám, jediné co ucítím je tupá bolest do hlavy. Citím chlad na polovině těla, z čehož soudím že ležím, už neslyším žádné myšlenky, jen dopadající kapky vody, bolest hlavy a nepříjemný pocit v žaludku. Před očima vládne tma.

Bolest, otevřu oči, voda teče stále silným proudem a v mé blízkosti je jemně zbarvena do červena. Pomalu se snažím vstát. Je mi lépe, napadá mě že je možná náhoda že jsem se ještě sebrala. Na dlaň z tuby vyplácnu trochu šamponu a pomalu začnu masírovat hlavu. Bolest pomalu odstupuje a masáž tomu pomáhá, ve vlasech se tvoří pěna. Šampon mě začne štípat na čele v ráně a tak raději zavřu oči. Po chvíli spláchnu.

Vypnu vodu, chvílí přemýšlím jestli se mi odtud chce ale vím že nejsem jediná co jde do světa hrajích si kapek vody. Obléknu se, neochotně odemknu a otevřu dveře, pohltí mě mírny chlad a zásoba kyslíku.