Proslov na stužkováci věčírek 4MSM

Všechno to začalo v kinosále, tehdy ještě Střední školy v Ostravě Kunčicích. Psal se den 2.září 2008. Pro většinu lidi na světě to bylo bezvýznamné datum, ale pro druhou várku prváků to byl důležitý den, plný očekávání, nadějí a především strachu ze skoku do neznámá. Všichni jsme seděli a netrpělivě čekali, až vysloví naše jména a my se konečně dozvíme kdo je náš třídní učitel a s kým budeme chodit do třídy. Když už jsme se konečně dočkali a stáli jsme bokem, jako stádo vyplašených ovcí, tak jsme se prohlíželi a uvažovali co můžeme jeden od druhého čekat. Ale kdo nejvíce upoutal naší pozornost, byl pan Puchýř. Po té co nás provedl celou školou a dílnami, jsme se úplně zmatení ocitli před naší třídou. tehda učebnou 309. Nevím jak ostatní, ale já osobně jsem byl velmi znechucený a šokovaný z toho v jakém stavu se nachází. Když už jsme se posadili tak se nám "Pepa" jak my mu říkáme, představil. Všechny si nás obešel, všem nám podal ruku a zopakoval své příjmení. A my si naivně mysleli, že už jsme velcí chlapi, ale zdaleka jsme nebyli. Což nejsme ani teď :D ...  Ale za těch pár hodin co jsme tam byli nám stihl sdělit i pár důležitých informací, ale my si stejně pamatujeme jen ty dvě, které nikdy v životě nezapomeneme: "Jste třída 1MSM a jste ELITA ŠKOLY, tak předpokládám, že se podle toho budete i chovat." a ta druhá?? "Dnes vás do této třídy nastoupilo 30žáků, moc bych si přál, abych vás všechny doprovodil k maturitě, ale moje letité zkušenosti mi velí, že tomu tak bohužel nebude, ale i přesto udělám maximum pro to, aby vás tam bylo co nejvíce." Některým to přišlo k smíchu a nechápali proč by nemohli všichni dojit k maturitě, někteří zase přemýšleli a báli se aby to nebyli oni a jiní si zase přáli, aby tam opravdu došli všichni. Ale jedno jsme měli společné, už tehdy jsme si začali uvědomovat, že máme naprosto úžasného třídního, kterého budeme mít jistě rádi.

Když už se to pomalu začalo všechno rozjíždět a my si uvědomovali, že prázdniny skončily a leháro na Základní škole také, tak jsme se všichni poznávali a navazovali nová přátelství, v některých případech jsme se nemohli někdy ani vystát. Ale pak přišel adaptační kurz, kde jsme se všichni více poznali a zjistili, že máme skvělý kolektiv. Ale co jsme si uvědomili nejvíc tak to, že náš třídní je prostě nejúžasnější učitel pod sluncem. Kdo jiný by měl na nás větší trpělivost, byl na nás tak hodný a zároveň tak přísný aby si nás dokázal zkrotit, když bylo třeba?

A když tak celé 4 roky běžely, tak jsme se naučili strašně moc, poznali hodně nových věcí, zažili spousty pádů a úspěchů, ale nikdy jsme v tom nebyli sami, vždy tu byl s námi náš Pán třídní s velkým P, který nám vždycky pomohl a dělal pro nás první a poslední. Prostřídali jsme spousty učitelů, měli spousty předmětů, některé nás bavily více, některé méně. V třídní knize měli spoustu poznámek(a že jich nebylo fakt málo).

Ale za celou dobu co jsme chodili na naší školu si poneseme pár poznatků celý život, kterým se občas rádi i zasmějeme. Známe nové zkratky, které se nám v běžném životě hodí a bez kterých nedokážeme opravdu fungovat, jako jsou ŘPK (Řemenem přes koule) UPP (Úplně po p***). Také víme, že když je něco "Bez pardónu" tak přesto vlak nejede a že toho nebylo zrovna málo, ale poslední dobou tuhle větu vůbec neslýcháme, což už nám chybí. Také víme kolik spolužáků má ve třídě jen jednu kouli a tudíž nemůže cvičit, protože tohle je jeho velká retardace, která mu brání v pohybu. Ovšem nesmíme zapomenout na to, že náš věštec nám předpovídal, že ze všech na naší škole se stanou 5% lidé a my toto číslo znásobíme. Díkybohu se tak nestalo :-) Samozřejmě nesmím opomenout ani to, že se nevyplácí hrát do rána on-line hry, jelikož ať se člověk snaží sebevíc, tak při každém výkladu usne. No a pokud by chtěl nějakou zeleninu nebo ovoce, které by ho postavilo na nohy, tak ho nesmí kupovat v Kauflandu, protože tam mají všechny rajčata klonované. A kdyby si náhodou našel manželku, která by se z toho zbláznila a skočila pod auto a skončila na vozíku, tak s ni nesmíme mít děti, pač by pak i ony byly postiženě. Kdybychom ji chtěli vzít na dovolenou, ať se odreaguje a opálí, tak musí jít do stínu, kde je největší vítr, protože nás opaluje vítr a ne sluníčko. Ale na otázku, jestli po té co vylezu z tornáda budu černý jak uhlí, jsem bohužel odpověď nedostal, tudíž s manželkou asi nikde na dovolenou nepojedu. A když už tak do Finska, tam fouká nejvíc :-))) Říkat, že člověk vznikl z Adamova žebra se opravdu nevyplácí, přináší to jen problém, že jo Patriku?? Také náš učitelé připravovali na to, že život je boj a lidé se mohou i týrat na pracovišti a to neúmyslně :))) No, ale někteří k tomu mají sklony a své nadřízené, by občas nejradši proliskali, ale to snad asi všichni, jen málo kdo to řekne narovinu :D   No a informace nad zlato?? "Matematika je kouzelná, je to jen hra s čísly" no a proto jsem si dovolil trochu s těmi čísly pohrát:  131;4;32,31,20 a 1. Víte o jaké čísla jde?? Pokud ne, tak je tedy musím říct sám. 131= počet týdnů, které jsme zatím v tom našem milovaném ústavu strávili. 4=necelé čtyři roky 32=počet žáků, které za celé čtyři roky byli napsání v seznamu třídní knihy. 31=počet učitelů, kteří se snažili zlepšit naši morálku. 20=je počet nás "studentů" kteří mají tu drzost a půjdou letos k maturitě :) :D No a ta 1?? Přeci nejlepší třídní, který nás doprovodil, až do cíle. Jediný člověk, který se o nás staral jako bychom byli jeho vlastní děti, měl nás rád, učil nás pilnosti, poctivosti, dochvilnosti, slušnosti a všeho čeho by měl. Pro nás to ale není jen třídní učitel, je to náš druhý otec, který nás vychovával co nejlíp mohl a nebýt jeho tak jsme se tu všichni ani nesešli. A za to mu patří naše velké "DÍKY" Máme vás opravdu rádi a proto bych vám za celou třídu moc rád předal tento dárek, který vše vystihuje.

Jen doufám, že jsem tímto proslovem neurazil nikoho z kantorů, pokud ano, tak se srdečně omlouvám. A kdyby někdo chtěl, tak nám to může vrátit a vynadat nám, že jsme puberťáci, protože to je pro nás ta největší urážka jaká může být :-)) A tímto bych poděkoval i zbytku kantorů, kteří nás celou dobu připravovali a dělali maximum pro to, abychom toho uměli co nejvíce :) A doufám, že pan Badžgoň se konečně stane tím prezidentem a když se mě zase zeptá, kdybych náhodou potkal ty pány ze Švédska jestli vím kde je poslat, tak už mu neodpovím, že do prd*le, ale za ním :-)

Moc bych si přál, abychom se v tomhle počtu všichni sešli u předávání Maturitního vysvědčení a všichni maturitu udělali napoprvé a pořádně ji zapili. A za pár let se všichni sešli a popovídali si o tom, jak už nám zbývá jen cukrovat koblížky  v pekárně, protože s našima reformami nás nikde nevezmou :-) Ale to až tak za 50let :)