Dopis

Můj drahý Maxi,

 už takhle dále nemůžu. Tvá duše je černá jako noc, tvá slova jako zmijí jed. Učinila jsem tě šťastným, ale já jsem otrávená z tvých očí. Má duše je zatemněna jen černými oblaky smutku a násilí. Mé modřiny na těle a na duši jsou věčné a jen tvůj úsměv by ho změnil. Dočkala bych se ho? Nikdy. Tvá ústa pozřela citróny tak kyselé, že nikdy nevykouzlíš ten krásný úsměv, co jsem viděla v ten náš bílý den. Můj život nemá cenu, když nejsi jako ON. On mě učinil šťastnou a má duše jen vzkvétala, ale tvé ruce nesou jeho krev. Nikdy nezapomenu a je mi líto, že můj život skončí. Ucítím, jak mi voda poteče do plic a já zmizím jako pára nad hrncem. Máš ode mě odpuštění, ale pamatuj, vždy na tebe budu koukat z nebes a hlídat, zda se tvůj úsměv aspoň jednou ještě vykouzlí pro mě.

 Sbohem Maxi a pokojně žij.

Alice