S cizím mužem - 1.

Slastně se protáhla a klikla na další díl seriálu, který sledovala na youtube. Bylo po půlnoci, ale spát se jí stále nechtělo.
Ozvalo se typické žblunknutí, když někdo napíše vzkaz na Skypu. Byl to Slovák Ondřej, který se čas od času objevil a napsal jí vzkaz.
„Ahoj N, ako sa darí?“
„Ahoj Ondro, dobře a Tobě?“ odepsala mu pohotově.
„No nič, chystám sa spať. Stále rovnako. Čo sa dakedy nestavíš?“
„Kampak?“ zeptala se se smíchem a přidala veselého smajlíka.
„Však v Kr. Poli bývam, máš to kúsok, nie?“
„Z Řečkovic... Ale nevím, kde bydlíš,“ přistoupila na jeho hru.
„Tož sadni na tax a povedz Husitská 7.“
„Jestli si mě s nějakou nepleteš?“
„Ale nie!“
„Jdeš spát, ne?“
„No, pojdem.“
„Tak vidíš,“ myslela si, že dá pokoj.
„Teda sám, ak neprídeš?“
„Teď v noci asi ne.“
„Kludne aj v noci.“
„Jakpakto?“
„Mám chuť na milovanie do rána,“ napsal přímo.
„Ty jsi drsňák!“
„Ty tiež, ale nechceš to napísať. Na mňa to teraz došlo, keď som z vaně prišiel voňavý, čistý a oholený...“
„Chuť? Vždyť se neznáme!“
„Zapol som Skype a hned som Ťa zbadal, tak píšem, no. A čo keď sa neznáme?“
„No, vůbec nic.“
„Tak vidíš!“
„Já myslela, že muži potřebují vidět...“
„Však Ťa uvidím, nie?“
„Máš doma hodně vína?“
„Vážně, nemáš chuť dojsť? Nepil som ani kvapku ničoho, ale vína tu mám dosť.“
„Dělám si srandu... Jak se říká – po 5. sklence každá krásná,“ provokovala ho.
„Tož to dnes nie.“
„Co dnes ne?“
„Nebola žiadná.“
„Však nemusíme moc piť,“ naléhal. „OK, volám taxi,“ nabídl jí znovu.
„Vážně?“
„Áno.“
„Ale já už se povaluju v posteli v pyžamu,“ smála se, myslíc, že ho odradí.
„Tak si nahoď nějaké silonky len a kabát, hm? Alebo sa bojíš?“
„Bojím.“
„Aha.“
„Do noci za cizím pánem.“
„Zaujímavý zážitok nie? Joj, mám chuť!“
„Neříkej?“
„Neskutočnúúú!“
„Nezdá se Ti ta nabídka poněkud nevhodná?“
„Nie. Trochu možno, ale treba byť crazy.“
„Koukám, že lesní mužíček jde rovnou na věc,“ nepřestávala se smát. Vzpomněla si, že jí říkal, že studoval Lesnickou fakultu.
„Nevrav, že Ty nie? Moderná žena!“
„Jak kdy...“
„Teraz.“
„Teď ne.“
„Viem, že Ťa to láka.“
„I Ty jeden!“
„A len zo zdvorilosti hovoríš nie. Je to tak však?“
„Jsi zvědavý!“
„Jo. Tak kápni božskou,“ napsal česky, že téměř slyšela jeho legrační přízvuk s tím zajímavým Ř.“
„Proč? Nevím, co bys se mnou dělal...?“
„Pošlem taxi.“
„A pak mě pošleš hned zpátky.“
„Nie, do rána by som si Ťa nechal. Chceš?“
Zaváhala.
„Cítim, že chceš. Napadla ma potřeštěnosť.“
„Já takové eskapády nedělám.“
„Tak Ti ju navrhujem. Volám taxi,“ rozhodl se.
„Vážně?“
„Súhlasíš? Chcem Ťa!“
„Bože!“ zmohla se jen na výkřik.
„Čakám Ťa! O 11 minút je pri Tebe.“
Vyskočila z postele, na sobě měla saténovou čenou noční košili na ramínka. Pod průhlednou krajkou prosvítala kůže a bradavky. Natáhla si samodržící punčochy stejné barvy a tanga. Nebýt svůdné krajky, cítila by se jako v šatech. Měla pár minut na to, aby se nalíčila. Obula si lodičky s vysokými podpatky, oblékla dlouhý černý kabát a ještě v rychlosti si pročesala dlouhé blond vlasy. Popadla kabelku, do níž vložila mobil, peněženku a taštičku s kosmetikou, nastříkala na sebe parfém a vyšla z bytu. Zamkla a pádila dolů po schodech, aby taxi zbytečně nečekalo.
„Dobrý večer, kam to bude?“ otočil se postarší taxikář dozadu, když otevřela dveře.
„Dobrý večer, Královo Pole, Husitská 7,“ sedla si a přitáhla si kabát blíže k tělu. Srdce jí tlouklo až v krku. Dělá pěknou blbost.
Nebydlel daleko, šest minut taxíkem nočními ulicemi se zdálo jako okamžik. Neměla čas se připravit na to, co se bude dít, co řekne. Co když si z ní jenom utahoval?
Vůz zastavil před čtyřpatrovým domem. Zaplatila a vyšla do mrazivého vzduchu. Měla přece jen taxikáři říct, aby počkal, co když tady Ondřej nebydlí, strachovala se. Zbytečně. Jeho jméno bylo na zvonku. Nadechla se a zazvonila. Celá se chvěla nervozitou.
„Áno?“ ozval se mužský hlas.
„Tady je Nikola,“ představila se.
„Hned som dole,“ zaslechla.
Za chvilku se ozval rachot klíče v zámku. Otevřely se dveře a v nich urostlý mladý muž v županu. Všimla si jeho jiskřivých očí čokoládové barvy a veselého úsměvu, když ji sjížděl pohledem od hlavy až k patě a zpět. Napadlo ji, jestli pod ním nic nemá, když spatřila chloupky na hrudi.
„Nikola,“ podala mu ruku.
„Ondro,“ sevřel ji ve své a naklonil se, aby ji políbil na uvítanou.
Vedl ji po schodech do prvního patra, kde bydlel. Cítila jeho parfém a přemýšlela, co dělá v jednu v noci v cizím domě s cizím mužem. Zbláznila se.