S cizím mužem - 4. konec

„En? Zobuď sa,“ šeptal jí mužský hlas do ucha.
Nikola měla pocit, že se jí to jenom zdá. Kdo by jí co šeptal, když je tak dlouho sama bez muže. Usmívala se, dokud neotevřela pomalu oči. Nebyl to sen, nad ní se skláněla usměvavá tvář Ondry. Vlasy měl vlhké ze sprchy, voněl kolínskou.
„Raňajky čakajú,“ zašeptal a políbil ji na tvář. Měl na sobě župan a z podlahy zvedl tác s jídlem, kávou a džusem.
„Dobré ráno, Ondro,“ prohrábla si vlasy rukou a posadila se v posteli. Toužila se osprchovat, aby byla stejně svěží a voňavá jako on.
„Dobré ráno, En,“ pozdravil i on ji. „Urobil som raňajky,“ položil tác se snídaní na postel vedle ní.
„Kdy jsi to stihnul, vůbec jsem tě neslyšela?“
„Spinkala si,“ usmál se a posadil se k ní.
„Potřebovala bych napřed sprchu.“
„Nie, napred jedz,“ vzal do ruky koláč a nabídl jí ho, aby si kousla.
„To je moc milé, snídaně do postele,“ odpověděla s plnou pusou. „Děkuji.“
„Potom môžeš ísť do sprchy, pridám sa k tebe,“ mrknul na ni.
Pomalu jedli a povídali si. Když skončili, odnesl tác do kuchyně a nádobí naskládal do myčky. Odešla nahá do koupelny, kde na sebe pustila ve vaně teplou vodu. Umyla si vlasy a také celé tělo.
Ondřej už notnou chvíli stál opřený o dveře a sledoval, jak se Nikola sprchuje. Pověsil župan na háček na dveřích a přidal se k ní.
Všimla si ho až ve chvíli, kdy jí zezadu přejel palci po bradavkách a políbil ji na krk. Prohnula se a na zadečku ucítila jeho vzrušení. Otočila se k němu, přivinul ji do náruče a hladově ji líbal.
Milovali se pod tekoucí vodou. Opřela se o zeď, jednu nohu kolem něj obtočila a nechala ho, aby ji držel, když do ní vstoupil.

„Musím domů,“ začala, když se vrátili do ložnice. „Je pozdě.“
„Odvezem ťa, veď vieš, sľúbil som to,“ řekl nahlas. A chcem, pomyslel si. Chtěl, aby zůstala, takovou noc nezažil.
„Dobře,“ oblékala si košilku a zbytek prádla. „Nechci tě ale zdržovat, Ondro, určitě máš nějaké plány na víkend,“ podívala se na něj a čekala na odpověď.
„Nie, budem len robiť niečo do roboty,“ nenechal se odradit.
„Tak fajn,“ prohodila, když byla hotová. Nechtělo se jí od něj. Ale noc s cizím mužem skončila.
Ondřej Nikolu odvezl domů a v autě se s ní polibkem rozloučil.
„Vďaka za perfektnú noc, En,“ usmál se.
„I já děkuju, Ondro, bylo to příjemné. Měj se pěkně a děkuju ti za odvoz,“ otevřela dveře a vystoupila. Ještě před domem mu zamávala.

Nikola zapnula počítač, podívala se na poštu a pustila se do práce. Zakázka na externím poradenství pro zahraniční korporaci nepočkala. Dost na tom, že je téměř odpoledne. Překládala odborné termíny do angličtiny a odpovídala na e-maily.
Když se setmělo, protáhla se a odešla do kuchyně pro něco k jídlu. Jakmile se vrátila, všimla si, že jí na liště bliká Skype se jménem Ondrejko321. Rozklikla okno a četla.
„Pekný večer, N, čo robíš? Chcel by som Ťa pozvať zajtra do kina, súhlasíš?“
Nikola zalapala po dechu. „Do kina?“ vydechla.
„Hezký večer, Ondro, děkuji za pozvání, ráda.“ Chvilku váhala, zda má takovýto vzkaz odeslat.
„Perfektné, v sedem sa pre Teba stavím!“
„OK, těším se,“ vyťukala stručně a nevěřila vlastním očím.
„Chýbaš mi...“
„Opravdu?“
„Naozaj.“
„Jak to?“
„Bola to neskutočná noc, vieš...“
„Jo, tohle známe,“ zamumlala nahlas. „Potřebuješ mě do postele a tohle je stará známá písnička, jak mít sex kdykoliv a zadarmo,“ dořekla otráveně. „Nejsem blbá!“ zaťukala si na čelo. „To byla,“ napsala však na Skype.
„Musím ísť, tak zajtra, N!“ ukončil konverzaci.
Povzdychla si.

„Ahoj En,“ otevřel jí dveře u auta, a jakmile si sedla, políbil ji na rty. „Si krásna,“ složil jí kompliment.
„Ahoj Ondro, na co jdeme? Děkuji.“
„Ešte neviem,“ usmál se. „Chýbala si mi,“ odhrnul jí pramen vlasů z tváře.
Oplatila mu úsměv, nevěděla, co na to říct.
„Už som hovoril, že si ma okúzlila. Nielen v sexe, proste ty.“
„A to ti mám věřit?“ mrkla na něj.
„En, hovorím vážne.“ Dokonce se tak opravdu tvářil. „Chcel by som ťa spoznať bližšie ako ženu, s ktorou je mi dobre.“
Pochopila, že nežertuje. „I mně s tebou bylo moc hezky, ale nečekala jsem, že by po jedné noci chtěl muž ženu ještě pozvat někam jinam než do postele.“
„Prečo nie?“ podivil se.
„Je to neobvyklé, vždyť jsi psal, že je třeba být crazy. Udělali jsme něco bláznivého a to obvykle končí tak, jak to začne.“
„Veď je treba byť crazy,“ zopakoval znovu stejnou větu. „Ale toto myslím vážne.“
Políbila ho a věděla, že tohle už není cizí muž.