JEDEN Z NEZNÁMÝCH SLAVNÝCH ÚTĚKŮ

           Skutečná událost

V době komunistické nadvlády došlo k dalšímu slavnému, dosud nezveřejněnému útěku, mimořádně střeženého vězně.

Ostrov nad Ohří. Na lůžkovém oddělení chirurgie tamější nemocnice, po operaci žaludku měl skutečně jen ležet jistý Cikán z ostrovské věznice, kde si odpykával trest odnětí svobody.

Ale neležel i když byl střežen ozbrojeným dozorce. Ten však spoléhal na pacientovu pooperační nemohoucnost a tak na sesterském pokoji, v družném rozhovoru, bezstarostně popíjel kávičku.

Operovaný Cikán, jak v početné rodině doma, tak i v jeho druhém domově, tedy v kriminále, kde byl již poněkolikáté, až tam zdomácněl, zvykl si na stálou obklopenost lidmi a najednou byl tak sám.  Začal se nejen nudit,  ale i trpět nepřekonatelnou osamělostí,  ale i chorobnou potřebou s někým pohovořit.

Jen proto slezl s postele a přes bolesti vyšel před pokoj. Na chodbě proti jeho očekávání nebyl ani dozorce, ani jiná živá bytost. S námahou sestoupil do přízemí a zas nikde nikdo! Už zbývalo jen vyjít před budovu na dvorek, když u vchodu na ulici seděl vrátný. Bohužel i na dvorku bylo liduprázdno. Však ejhle! U budovy ležel žebřík a ke zdi nemocnice bylo jen několik metrů.

Vězeň, který jen nechtěl být sám a o útěku možná ani neuvažoval. Pohled přes zeď byla jeho poslední naděje, jak si splnit jeho touhu, někoho alespoň zahlédnout. V mžiku opřel žebřík o zeď, vystoupal na něj a co vidí.  Pole s hlávkami zelí a v něm kraluje trestuhodně dobře oblečený strašák. Teď už ani na chvíli nezaváhal. I v jeho stavu si sedl na zídku,  přehodil žebřík a pak po něm už zcela pohodlně sestoupil na zem. Stačilo než se jen rychle "převléknout" a v tom okamžiku byl i na svobodě.

Ale tím všechny ty až neuvěřitelné náhody neskončily. Přes několik polí je budova nádraží a v dané chvíli ke všemu ještě ve stanici dokonce stál vlak připravený k odjezdu. Teď již vězeň na útěku nastoupil do vlaku a konečně byl mezi vytouženými lidmi.

Na zmizení pacienta se přišlo až v okamžiku, kdy tento pohodlně sedící ujížděl do Karlových Varů. Okamžitě bylo vyhlášeno pátrání postupně v kruhovitě uzavíraných, vždy obsáhlejších územních celcích, s nasazení stovek pátračů včetně psů. Neúspěšné, stejně jako vyhlášené celostátní pátrání.

Solidarita karlovarských Cikánů byla plodnější. Znovu převlečený vězeň bez jakýchkoliv dokladů přešel i tehdejší téměř hermeticky uzavřenou státní hranici, což se mnohdy nepovedlo ani pro tyto účely zvláště cvičeným profesionálům s falešnými doklady.

Chybějící doklady se mu však přece jen staly osudnými. Asi desátý den po jeho operaci přišlo na Ministerstvo zahraničních věcí úřední oznámení.

Ta dušička, v nemocnici tak opuštěná a tolik toužící po společnosti, byla přece jen zadržena. V Budapešti!