Déšť

Občas se v životě něco stane.

Promiňte paní, promiňte, pane,

že Vaše srdce bijící v dáli,

a jejich tlukot plnící sály,

tak jako potlesk divákům v stesku,

někdy se i déšť vyrovná blesku...

 

A tak ty hromy v tvářích zklamané,

jak loutky z elektronů, vaty a cínu,

do našich úst jsou vlámané.

A nutí nás nepřetrhnout nit.

Ne, ta plyš hřejivá a její množství...

Nevzdám se naděje na své božství!