Mladá dívka s brekem utíkala na nejbližší vlakové nádraží. Přes slzy sotva viděla na cestu. V hlavě jí znělo jen jedno jediné slovo... PROČ? Nezasloužila si takového rozchodu. Už tehdy mu slíbila, že pokud se s ní rozejde, nepřežije to. Tehdy si myslel, že si dělá legraci, ale dívka věděla, proč to říká. Věděla, že přijde den, kdy na mobilu najde esemesku se slovem
KONEC.
Doběhla na nádraží a v dálce zahlédla vlak. Stoupla si na koleje, zavřela oči, roztáhla paže a jen si užívala poslední minuty svého života. Před obličejem viděla svou lásku... Za chvilku do ní vlak narazil a svět poteměl.
O pár dní později šla matka s hysterickým pláčem do pokoje a prohlížela si dceřiny věci. Pokoj byl zaplněn vůní a přítomnosti její zesnulé dcery. Přešla ke stolu a vzala si mobil v naději, že najde důvod, proč se její dcera zabila. Narazila tam na esemesku od nějakého kluka. Bylo tam napsáno: Lásko, vše co jsem psal v poslední esemesce, byla lež. Psal to můj bratr. Miluju tě! Čekám tě dneska v pět u našeho stromu.
Matka konečně pochopila, proč se její dcera vrhla pod jedoucí vlak...