Class shel Faust

Při posledním sezení jsme se zabývali Psycholordovou vizí ještěrky. Psycholord, muž znalý slova a činu, promluvil ke skupině studijců formou vizí. Ti tak měli příležitost, ponořit se během pouhé půlhodinky do iluze pouštního leč nadpozemského setkání, s entitou ztotožňující se zcela absurdně s ještěrkou Elzou 967. Ačkoliv trojtucet minut minul, ti sensitivnější stále nebyli schopni ani vnímat hluk venku, ani náhlý konec světla v místnosti.

Tma se na několik souvislých momentů stala domovem jejich vědomí, které když konečně setřáslo ochrnutí z extáze, pocítilo nabytou svobodu. Ze zadního koutu temné učebny se ozvala sotva souvislá řada nesmírně upřímných a nečekaných výrazů, které vystihovaly pocity a aktuální přesvědčení zde kdesi se nacházejícího se studenta. Následoval táhlý skřek přicházející odněkud z lavic po mé pravé ruce. Během těch několika vteřin tak změnil svou formu, že nebylo možné se ani domnívat, co má vyjadřovat. Následovalo ticho.

Kradmé pohyby, kradmé kroky. Tlumený dech. Já skoro nedýchám. Na zem spadla nějaká propiska. Kus umělé hmoty se kutálí, kutálí... až se zvuk ztrácí... a... přesto pokračuje?
Svezl jsem se s ní. Dokutálela se až tlumeným nárazem na polstrovanou stěnu... bílou. Klečím na studené podlaze a když zvednu oči, vidím za lavicemi sedět několik vybledlých postav. Bledé tváře jsou jak zmrzlé, scvrklé a propadlé. Výrazy jsou... překvapené? Co je to potkalo? Vtom zaznamenám Smrťáka, jak ladným krokem prochází mezi lavicemi. Bleděmodrá postava se sklání nad učenci, kteří selhali.

Jedno z umražených těl pohladí svou paží. Překvapený výraz studijce se ještě prohloubí. Lesk v jeho očích je ale tentam. Faust kráčí třídou dál. Přijde ke mně. Když do mého sklopeného pohledu vkročí konec jeho závoje, zaplaví mě úcta. Pozvednu hlavu a podívám se mu do stínů, které z jeho průsvitného těla stékají...

...

Požil jsem nějakou drogu? A co ta roztékající se těla v lavicích? Nevydařil se experiment? A copak se experimentuje, když se čte z anonymových knih? A copak se čte kniha, když jste ji zapomněli doma?
Proč jen tato místnost je tak krásná, už po tolik desetiletí? Populární, a přece bezvýchodný obor studia?

Jediná tajemství jsou ta, na která když narazíte, víte, že už je pozdě...