Vůně vanilkových doutníků

Na rozvrzané podlaze ležela útlá krabička od doutníků. Nebyla tam příliš dlouho. Někdo ji sem pohodil. Jen tak. Bezstarostně dokouřil poslední doutník a krabičku pak surově pustil na zem. Nebo mu jen vypadla? A proč ji nezvedl? Při dopadu se otevřela a zbytky tabáku se rozsypaly na podlaze.
Ráno do místnosti vešla žena. Zastavila se až u houpacího křesla. Vyděšený výraz. Stála tam jak socha. Dech a tlukot srdce zrychlený. Roztržitě se rozhlédla kolem sebe. Pak uviděla hnědou krabičku od doutníků. Zdvihla ji a přičichla. Omamná vůně vanilky naplnila její srdce. S krabičkou v dlani a vůní vanilkového tabáku se ubírala krajinou vzpomínek a fantazie.