Mrtvý muž

(4. část)

Jizvy na rukou se pomalu hojily, nemusela jsem už nosit obvazy. A my jsme spolu začali opět spávat.  Nikdo to nevěděl a já jsem se tvářila, jakoby se mě to taky ani netýkalo. Nechtěla jsem, abys viděl, co cítím. Protože jsem neviděla, co cítíš ty.

Stála jsem v drogérii u regálu se šampony a přemýšlela, jestli jsou mé vlasy spíše unavené, nebo suché a bez lesku. V kabelce jsem měla gram koksu, který jsem koupila asi před hodinou. Utekla jsem ze školy, kvůli tobě. Najednou jsem vedle sebe ucítila závan těžkého parfému, který mě přiměl odtrhnout se od etikety šampónu pro dlouhé a poškozené vlasy a vzhlédnout. Vedle mě stála dívka, stejně stará jako já, možná o několik let starší. Byla krásná a byla mi povědomá, jenom jsem netušila, odkud jí znám. Než jsem si to stihla uvědomit, vypálila na mě slečna první otázku. „Nejsi ty náhodou Nia?“ Čekala jsem. Už mi to začínalo docházet. „Jo, jsem.“ Odpověděla jsem pomalu. „Tys mi šukala přítele ty svině!“ zařvala přes půlku obchodu a vrhla se na mě. Aha, takže tvoje přítelkyně. Každopádně, její parfém mi dost vadil.

Skončily jsme na policii za veřejné pobuřování. Nějakým nedopatřením se nám při čistě dámské rvačce povedlo odhalit některé části těla, které se na veřejnosti neodhalují. Navíc jsme čelily obvinění z ničení cizího majetku, protože se nám povedlo převrhnout a vylít šampóny v celkové hodnotě 3500 korun. Jak patetické. Než dorazila policie, stihla jsem si kokain ukrýt do kalhotek, takže v kabelce nic nenašli. Jinak bych měla ještě mnohem větší průser. „Jsi s ním pořád?“ozvala jsem se do ticha. „Už ne.“ Odpověděla tvoje přítelkyně. Vlastně bývalá přítelkyně. „A ty?“ „Před týdnem jsem se s ním vyspala.“ Referovala jsem stručně. „Aha.“ Řekla. „Já před dvěma.“ „Jsme k smíchu.“ Povzdechla jsem si. „Já jsem Angie.“ Natáhla ke mně smířlivě ruku tvoje bývalá přítelkyně sedící vedle mě na lavičce v cele. „Já jsem víš kdo.“ A jelikož jsme nebyly v monitorované cele a poblíž nebyl zrovna žádný muž zákona, vytáhla jsem z kalhotek pytlík a trochu jsme se sjely. Tvoje bývala milenka a tvoje bývalá přítelkyně, jejíž parfém mi už najednou vůbec nepřipadal tak odpudivý.

„Proč to táhneš s chlapem, kterej tě nemiluje?“ zeptala se mě Angie otevřeně asi týden po našem propuštění z vězení. Kauci zaplatil otec a slíbil mi, že jestli se to stane ještě jednou, nechá mě tam. Což mi bylo upřímně jedno. Usrkla jsem horké kávy a potáhla si z cigarety značky Vouge. Zamyšleně jsem na Angie vyfoukla kouř. „Vidíš ty jizvy?“ „Nemohla jsem si jich nevšimnout.“ „Tak proto.“ Krásná Angie, kterou jsem kdysi nenáviděla, protože měla nárok na chlapa, kterého jsem já nikdy mít nemohla, se ke mně naklonila přes stoleček v kavárně a políbila mě na tvář. „Neboj, mě taky nemiluje.“

Seděla jsem nahá na tvé posteli a vychutnávala si chuť toho okamžiku, protože mohl být klidně mým posledním. Smrt už pro mě přestala být hrou, ale opravdovým vykoupením. Vyvrcholením, které jsem si chtěla dopřát v tu pravou chvíli. „Alexi, zabij mě.“ „Zbláznila ses?“ zeptal ses vyděšeně. Byli jsme oba trochu sjetí. Já nahoře, ty dole, to se prostě občas stává. „Zbláznila. Z tebe.“ Smála jsem se. „Proč chceš, abych tě zabil?“ položil si mi zcela racionální otázku. „Chci být s tebou Alexi. A ty seš mrtvej – uvnitř. A já jsem živá, jsem živější, než si uvědomuješ.“ „To Angie mě zabila.“ Bránil se. „Jí do toho laskavě nezatahuj! Nemiluješ ani jí. Ty prostě nemiluješ nikoho Alexi, jen svojí představu o tom, kdo jsi. Ale nejsi ani tím, kdo si myslíš, že jsi. Nejsi už vlastně nikdo.“
Pamatuješ, co bylo potom? Zmlátil si mě, ženu, která se nedokáže a nechce bránit. Měla jsem rozraženou hlavu, už podruhé za dva měsíce. Ze rtů mi stékala krev. A tys pak přede mnou klečel a prosil mě, ať to skončíme spolu.