Růže

Spanilá růže leží v jemných rukou plaché dívky. Okvětní lístky se dotýkají hebké kůže a dívce se tak po těle rozléhá blažený pocit. V rukou drží nejkrásnější dítě přírody. Nejkrásnější květinu, jaká kdy rozkvetla pod sluncem. Rudá červeň růže se leskne v letním slunci.
Dívka se pomalu nakloní ke dlaním a opatrně vdechne jemnou vůni růže. Zavře oči a několikrát vdechnutí opakuje. Je omámená.
Rozléhá se vzdálený šum stromů ve větru. Vysoká tráva se naklání po vlnách vánku. A uprostřed sedí ona, se svou jedinou rudou růží ve dlaních. Po louce roste spousta květin, žádná se však nevyrovná jedinečné růži.
Dosyta se nadýchala překrásné vůně. Oddálila hlavu, lehce uchopila růži za stonek do prstů a opatrně si ji vložila do vlasů. Do plavých vlasů, kde se jedinečná růže neskutečně vyjímala jako dominanta celé louky. Ona však tu krásu neviděla. Pouze ji cítila.
Ulehla do trávy a nechala se unášet vůní léta. Pozorovala mraky a zdálo se jí, že pluje. Na tváři ji šimraly květy růže. Usnula. Spala asi jen chvíli. Ve spánku však růže z vlasů jí vyklouzla a ležela vedle ní v trávě.
Po probuzení dívka vstala a v domnění, že růže je stále na svém místě ve vlasech, odešla.
Růže tam osamoceně ležela bez své ochránkyně. Pomalu uvadala. Chyběla jí voda, potřebovala se napít. Nebyl tu však nikdo, kdo by ji zachránil.
Ležela tam a pomalu uzavírala svůj život, až jej uzavřela dočista.
…