Možná se zblázním, miláčku...

Posnídali jsme v jednom malém městečku, jehož jméno jsem zapomněla hned, jak jsme z něj vyjeli. Na co jsem ale nedokázala zapomenout, to byl Nate. Několikrát jsem se přistihla, jak váhám, jestli jsem se rozhodla dobře. Chyběl mi. Ale pak jsme s Mattem někde zastavili, on se na mě usmál a já...ne, nechci říct, že hned jak se na mě Matt podíval šel Nate stranou. Tak to nebylo. Jen jako by se mi v tu chvíli srdce rozlomilo na dvě stejné poloviny. Měla jsem v sobě zmatek jako ještě nikdy.
A pak jsem v jednom městě zahlédla Lucase. Krve by se ve mně nedořezal. Zdálo se, že on si mě nevšimnul. Měl v ruce mojí a Nateovu fotku a na něco se ptal nějaké stařičké paní. Strhla jsem Matta do postranní uličky.
,,Co se děje, Alex?" nechápal. Nevěděla jsem, jak mu v kostce sdělit všechno, co se mi v poslední době stalo. Pochopil by to vůbec?
,,Támhle ten chlápek...chce mě a Natea zabít. Neptej se proč. Ale musíme odsud! Hned!" šeptala jsem hystericky. Byla jsem neskutečně vyděšená. Možná proto, že to na mě bylo vážně vidět, se Matt na nic neptal a vedl mě tou uličkou dál. Cestou v kapse vyštrachal mobil a někomu volal.
,,Darrene? Tady Matt. Má tvůj brácha ještě tu káru?"

 

Darrenův bratr se jmenoval Tim. Přijel pro nás skoro okamžitě. Moc toho nenamluvil.
,,Time, dovezeš nás na jih?" zeptal se ho Matt.
,,K moři?" na to Tim. Tvářil se znuděně, jako by taxíka kamarádům dělal často a bral to jako nudnou rutinu.
,,Přesně tak. Pojedeme k mojí tetě Ruth."
,,Není náhodou nemocná?"
,,Ne, je to blázen," opravil ho Matt.
Nasedli jsme a ujížděli co nejdál. Ale i když bych nejradši někam zmizela, bylo něco, co jsem musela udělat.
,,Musím varovat Natea," namítla jsem. Mattovi se to očividně nelíbilo.
,,Na to není čas. Jestli vás ten chlap hledá, měla bys radši zmizet."
,,A nechat ho, aby zabil Natea? To si ze mě děláš legraci."
,,V tom případě mi odpust ale musím to udělat."
,,Co? Co musíš udělat?" nechápala jsem.
Hlavou mi projela tupá bolest a já omdlela...

 

Probudila jsem se na zadní sedačce Timova auta. Pomalu jsem otevřela oči, ale sluneční paprsky mě oslepily.
,,Řekni, že jsi to neudělal."
Žádná odpověd. Díval se z okna.
,,Musíme zpátky," hysterčila jsem.
,,Ne. Zabil by tě."
,,Ale takhle zabije Natea!" namítla jsem rozčileně.
,,To je mi ale úplně fuk!"  zakřičel na mě. Měla jsem sto chutí mu jednu vrazit. A pak jich nejméně deset dát sobě.
,,Potřebuju na záchod."
,,Za chvilku zastavíme," ozval se Tim. Vypadalo to, že s ním prostě nic nehne.
,,Kecá. Chce zdrhnout," namítnul Matt. Asi jsem byla hodně dobře prokouknutelná. To mě zrovna neutěšilo.

 

Na jih jsme dorazili k večeru. Přivítal nás maják a několik rozpadlých chalup. Jedna z nich patřila i tetě Ruth.
Matt nepřeháněl - Ruth byla opravdu blázen. Neustále si prozpěvovala a téměř nás nevnímala. Pouze nám nabídla polévku - plavaly v ní  kousky dřeva a něco, co jsem snad radši nechtěla identifikovat. Měla jen jeden pokoj pro hosty - nakvašeně jsem si zabrala postel, Matt si ustlal na zemi. Tim chtěl co nejdřív odjet a tím pádem se trmácet domů přes noc, ale nabídla jsem mu místečko v posteli vedle sebe. Nechápavě zíral, jako bych byla první holka, které byl takhle blízko. Je pravda, že jsem to udělala hlavně proto, abych naštvala Matta. Snažila jsem se od Tima ležet co nejdál, ale jako by chápal. Přitisknul se co nejblíž ke zdi a za chvíli spal jako dudek. Mattovi to trvalo déle, ale taky usnul. Jen já jsem nemohla spát. Pokaždé, když jsem se obrátila na bok, se Matt zavrtěl - snad mě hlídal i ve spánku, nebo spaní jen předstíral. Ze zdola se nesl tlumený hlas tety Ruth. Měla jsem sto chutí si sama sobě napráskat. Proč jsem od Natea odcházela? Stýskalo se mi po něm. Měla jsem strach, že se mu něco stane. Potřebovala jsem ho mít tady, dotýkat se ho, cítit jeho vůni...  Místo toho jsem skončila z chrápajícím Timem a panovačným Mattem.  A kde jsem to vůbec skončila? Nevěděla jsem. Pomalu jsem se snažila vstát z postele a obejít Matta. Párkrát se pohnul a já už čekala, že mě chytí za kotník či něco podobného, ale nic se nestalo. Už to vypadalo, že se dostanu z domu ven. Avšak ve dveřích stála teta Ruth, v ruce svírala sekyrku a, což bylo trochu morbidní, mile se usmívala.