Kamenný mstitel

18. Täsenil, 3E892

     Oddělila jsem se od Selidah, abych šla prozkoumat ruiny chrámu, na nějž jsme včera narazily. Uvnitř jsme našla to, co jsem také čekala: popadané zdi, rozbitá keramika, zničený nábytek. Najednou jsem si ale všimla, že napravo od místa, kde býval kdysi oltář, stojí velká socha s mečem a před ní se v prachu válí nějaká krabička. Přiblížila jsem se k ní a zvedla ji ze země. Uvnitř byl náhrdelník ve tvaru lebky. Ale když jsem si jej chtěla vzít, prosvištěl kolem mě masivní meč. Lekla jsem se, až jsem upadla. Taktak jsem se odkulila, než místo, kde jsem předtím měla hlavu, zasáhla ona zbraň. Vytřeštila jsem oči, protože místo dalšího dobrodruha, který se chce zbavit konkurence, jsem spatřila, že meč drží ona kamenná socha a zjevně je odhodlaná ochránit ten amulet za každou cenu.

     Hbitě jsem se zvedla ze země a hned jsem musela uskakovat před dalším úderem golema. (Teda, na to, že byl z kamene, byl docela pohyblivý.) Tasila jsem Umbru a nastavila ji dalšímu úderu. Když se zbraně srazily, málem mi to vykloubilo rameno. Ten obr měl hroznou sílu! Stáhla jsem Umbru k sobě. Golem se přisunul blíž a já na něj zkusmo udělala výpad. Meč ho sice zasáhl, ale odloupl z něj pouze pár střepin kamene, jinak nic vážnějšího.

     Řekla jsem si, že sama ho nedám a zkusila zavolat Selidah. Ale vrátila se mi pouze ozvěna. Couvala jsem do dalšího pobořeného sálu, když jsem si všimla jednoho pobořeného sloupu, který byl, nejspíš asi už věky, opřený o chatrnou rozbitou zídku, skrz níž bylo vidět. Řekla jsem si, že to stojí za zkoušku.

Otočila jsem se k útočníkovi zády a zaběhla za tu zídku. Podle mého očekávání golem ignoroval nebezpečí hrozící od toho sloupu a prostě šel. A jelikož mě „viděl“, nevšímal si překážek. Zacílen na mě naboural do zídky, ta samozřejmě povolila a na golema se zřítil onen sloup.

     Když se usadil prach, spatřila jsem, jak se golem zmítá pod těžkým sloupem, ale nemůže se zpod něj dostat. Zaběhla jsem si pro ten amulet a když jsem se vracela, všimla si, že kus od znehybněné sochy leží její masivní zbraň. Řekla jsem si, že bych si mohla vzít i tu, když už mě nic neohrožuje a tak se také stalo.