Odpust

Jako každé ráno,pět dní v týdnu vstávám do školy.Jenže todle ráno bylo něčím zvláštní, cítila jsem v kostech že se něco stane a taky stalo...Hned po pár metrech jak sem vyšla z domu, ve velké rychlosti projel kamion a ta nehezká velká kaluž pod jeho kolem mě celou smočila od hlavy až k patě.Zůstala jsem nehybně stát a rozkřikla se:"Seš zdravej ty č..áku?"ješte jsem stihla zvednout prostředníček, než kamion odbočil do zatáčky.
"No a je v prdeli!Si to mám snad prát sama!"vzlykala jsem nahlas.S pohledem na hodinky jsem zjistila,že čas jít se domů převléknout nemám.Už takhle mám zameškáno dost.
"Moje nový kalhoty z Dieslu.Se snad fakt posral!"
"Slečno,takhle pohledná něžná dívenka a je takhle sprostá,že se nestydíte!"
"Ty mi taky polib pr..l a starej se o sebe dědku.Kdyby to nahodilo tebe tak tě klepne pepka, tak mi tady nerozdávej moudra, který mě absolutně nezajímaj....!"odpověděla sem tý chodící mrtvole a nandala si mp3 přehrávač do uší,abych nemusela poslouchat jeho remcání.

To, že jsem nafoukaná a povrchní slýchám často.Ale proč bych nebyla.Jsem takovej chodící sen každý holky.Dělám modeling,fotomodeling a každej kluk se za mnou otočí.Můžu mít toho na koho si ukážu!Ale já jsem ta co jen kluka oblbne a pak ho pošle rychle k vodě!Má kamarádka Wendy mi řiká, že se mi to jednou vymstí!Jenže já nikdy nebudu tak hloupá abych se zamilovala a aby si on otočil okolo prstu mne.To nikdy......

Když jsem dorazila do školy,rychle jsem šla na wc se upravit,přece nepůjdu jak špinavá zmoklá slepice do třídy!Takovou radost bych těm našim socinkám neudělala!A já bych se takhle neponížila.Pročísnu svou zlatavou hřívu, trošku očistim fleky z kalhot.Tak,lepší už to nebude.

"Jdete pozdě Lorencová!"
"Já vim paní učitelko, ale doma nám prasklo potrubí, tak sem čekala na instalatéra!"odpovim s úsměvem.
"To si umim představit!"řekne a celá třída se začne uchychtávat.
"Ha ha ha ."otočim se na třídu a ironicky se na ně zasměju.
"Pro dnešek vám to omluvím, je to jen 5 minut.Tak dámy a pánové ráda bych vám představila vašeho nového spolužáka Alexe Malého!Posad se třeba za Lorencovou,ta už se ti předvedla."
Řekla jsem si pár slov pro sebe a zvedla oči k Alexovi.Pane bože....Jak sem mohla projít bez povšimnutí okolo tak krásnýho kluka.Vysokej,svalnatel s rozcuchem na hlavě,prostě můj ideál.Takovej můj princ a jde ke mě a.......
"Au, co děláš?"vykřiknu potichu co do mě spolusedící strčí.
"Aspon zavři tu hubu, když čumíš.Málem ti z ní kápla slina!"
"Co? Ježiš, seš trapná!"jenže měla pravdu.Nevim proč, ale celou dobu jsem cítila jeho pohled v mých zádech a nebyla schopna udělat jedinej pohyb.

O přestávce se všechny dámy slezli na záchod,semozřejmě aby skritizovali novou kořist ve třídě.Já na tydle řeči nejsem, radši sedim v lavici, nebo prohodim řeč s klukama.Dobře udělám svůj první pohyb,sednu si na lavici abych na něj viděla.Jenže to spozoroval Petr a kopnul do lavice.Místo toho abych si sedla na ní,tak sem přistála na zemi.Celá třída vybuchla smíchy!Než sem se zmohla na slovo ozval se neznámí hlas.
"Seš normální?Ha ha ha ohromná legrace.Vždyt se jí mohlo něco stát!"najednou si ke mě někdo přiklekl a podal mi na pomoc ruku.Očima jsem projela celou pánskou postavu, až sem se zahleděla do těch krásně hnědých očí.Ty oči patřily tomu nejkrásnějšímu klukovi-Alexovi!

Od té doby jsme spolu byli pořád!Prožívali krásné chvíle.Nosil mi květiny, chodili jsme do kina a hlavně byli štastní!Jenže to štěstí nemohlo být navždy.

Moji rodiče si ho zamilovali.Jeho rodiče měli rádi mě.Byli jsme ideální pár.Na moje osmnácté narozeniny mi rodiče dovolily přespat u Alexe.Byla jsem ráda poprvé po 3 měsících budu se svým broučkem přes noc.Všechno bylo fajn a na tuto chvíli jsem čekala.Kluk kterého miluji on miluje mě.Dám mu to co žádnému jinému nikdy nedám.Sama sebe.Odevzdám se mu, je v tom vášen a láska.

Po mém odchodu od něj se mi celý den neozval.Má i vypnutý mobil.Nechápu co se děje.Ale tak uvidíme zítra ve škole.

Když v pondělí příjdu do třídy, vidím spolužáky stát v kolečku a slyším jejich smích.
"Bacha už je tady!"
"Ohromná legra....."nestihnu dokončit větu.Uprostřed našeho třídního kolektivu stojí Alex s pusou od ucha k uchu.Sednu si na židly a nechápu co se děje.Všichni stojí okolo nás a jen pozorují co udělám.Bylo by slyšet i špendlík na zem spadnout jaký tam bylo ticho.Jen jsem se dívala na Alexe a nevěděla co říct.Přišel ke mě, chytil mě za ruku, odvedl mě na chodbu a zavřel dveře.
"Děje se něco?"zeptala jsem se a cítila teplo jeho ruky.
"Víš kotě mě je to strašně blbí řikat to ve škole, ale na rovinu.Sem strašně rád, že už sem konečně dostal to co jsem chtěl!Měl jsem tě v posteli, splnil jsem sázku vyhrál jsem a ted se tě rád zbavim!Stačí ti to takhle?"
Pořád jako by mi ty slova šly dokola a já to přesto nechápala.
"Co?Já....co to znamená?"
"Jak vidim tak seš fakt tak debilní,jak se všude řiká.Pěkná kočička, ale úplně vymaštěná!Hele tady Robina znám dřív než jsem přišel na tuhle školu.Vyprávěl mi o tobě jak si ráda hraješ s klukama a jak si mu ublížila.A prostě sem řekl, že ti schodim hřebínek.Nejvíc mi vyhovovalo to, že si ještě neměla kluka.Tak užily jsme si, já vyhrál 5000,nejspíš to ani za tolik nestálo, ale skončíme v tom nejlepším.Navíc jednu holku už mám a ta mi řekla, že by sis něco takovýho zasloužila.Nekoukej na mě jako když neumíš do tří počítat...Wendy.Tvá kamarádka.Víš?Tak to je můj brouček a souhlasila,abych ti něco proved.Ježiš ty brečíš?To si snad ani nezasloužim.Sorry kotě!"

Nevim jak dlouho sem tam stála, ani kolik lidí se mi smálo.Utekla jsem.Běžela v hustym dešti.Doběhla jsem na naší lavičku k řece a zhroutila.Ponížil mě a co víc?Zlomil mi srdce.Žila jsem pro něj a tak ho miluju.Nevydržela jsem tam dlouho sedět.Poprvé v životě sem měla chut se opít.A opila.Šla jsem domů a zjistila, že doma na mě nikdo nečeká.Už ani rodiče mě nemají rádi.V baru jsem si vzala další flašku whisky a pila.Nevim přesně kolik flašek jsem ten den vypila.Matně si pamatuju jak jsem došla k otci do pracovny a z první přihrádky vytáhla pistoli.Odcházela jsem z domu ještě za světla a vrátila se?Už nikdy.

V slabém vánku se nese křik a pláč.Černá barva, spoustu kytek a hlavně spoustu smutku se nese celým hřbitovem.Proč jen odešla?Rodiče ji milovaly a ona to věděla.Tak jak jim to mohla udělat?Měla všechno....Ale ze všeho nejvíce zlomené srdce,to oni ovšem nevěděli.To věděla jen ta ohromná většina lídí...Kamarádi?Známí?

Sama nevím co jsou.Všichni v den mého pohřbu mě prosili o odpuštění.Já umím odpouštět.Jen rodina a jeden člověk za mnou chodí až do ted.Pokaždé mi přinese červenou růži a vedle mého hrobu dá také jednu.Proč?Pro člověka, který odešel za mnou, protože mě miloval.Já neprosila, šel za mnou sám.Ten den co sem odešla navždy pár minut po mé smrti, šel do našeho parku aby mi zavolal sešel se se mnou.Uslyšel mé vyzvánení mobilu, ale já už to bohužel zvednout nemohla.Chtěl se mi omluvit, vše vzít zpět, začít znovu a vše aby bylo jako dřív.Nestihl to.Doběhl za mnou a ze mě pomalu odcházel život.Chytil mě za hlavu a plakal!Poprvé kvůli mě někdo plakal.Držel mě v náruči a.....ozvala se druhá rána.

Ta slečna v tom černym závoji je Wendy.Pochopila, že sem opět vyhála a on šel za mnou.Pomalu ji tečou slzy po tváři a prosí o jedno.ODPUST!