Cesta vlakem

Dlouho jsem přemýšlela, k čemu bych působení na této škole přirovnala. Když jsem se ovšem jednoho sobotního odpoledne vracela cestou domů vlakem, příměr mě oslovil sám. Ano, naše působení zde na gymnáziu bych popsala jako projížďku vlakem. Když jsme poprvé nastoupili na zastávce gymnázium I., pečlivě jsme si vybírali místo, kam se usadíme a hodnotili jsme i své okolí. Bloudili jsme mezi jednotlivými sedadly a snažili se najít to pravé právě pro nás. Když už jsme se celkem poklidně usadili, přišla první zastávka na naší cestě označená číslem II. Někteří lidé, jak už to tak bývá, z vlaku vystoupili, jiní naopak přistoupili. My však z vlaku nevystupovali a pokračovali směrem k cíly, který byl pro nás všechny stejný, ovšem rozdílný v jeho zdolávání. Z okénka jsme pozorovali ubíhající cestu i měnící se cestující. Začalo přibývat více výmolů, zatáček a hrbolů, které náš vlak musel překonat, ale žádné zhoupnutí nás neznepokojilo!

V zastávce III. jsme přehodili výhybku a každý z nás si „přesedl“ do vlastního vagonu. Občas jsme se míjeli, potkávali, ale častěji jsme se rozbíhali každý vlastním směrem. Za okny se měnila roční období, měnili se i lidé kolem nás i my samotní jsme se značně změnili. Cestou vlakem se z dětí stali dospělí jedinci. Nyní se náš společný vlak ubírá k poslední zastávce. Zastávka, na níž všichni vystoupíme neznámo kde… A pohledem na tabuli s odjezdy si vybereme vlak další, do něhož nastoupíme a budeme pokračovat v našem cestování….