Rûyan

19. Lucinil, 3E892

     Byly jsme nedaleko průsmyku Ter’Alenir, když jsem spatřila stopy, které však vypadaly značně podivně. Jako by se tudy potuloval naprosto bezcílně. Ukázala jsem je Selidah a ta se hned vydala po stopách. Nechtělo se mi stopovat, ale co jsem měla dělat, vedla jsem aspoň koně.

     Netrvalo dlouho a stopy se ztratily u malého háje. Když už jsme byly tady, rozhodly jsme se napít ze zdejšího pramene. Jenže když jsme sotva ponořily ruce do chladné, čiré vody,  něco za námi zachrochtalo a my se okamžitě otočily. Proti nám stála čtveřice orků, z nichž jim jeden trochu přerostl. Ten trošku větší začal tvrdit, že teď jsme jejich zajatci a že si vezmou naše zbraně. To snad nemyslí vážně.

     Zvedla jsem se na nohy a tasila Umbru. Ten obří ork se ale najednou začal smát. Netušila jsem proč. Pak ale zaútočil na Selidah svým mečem, který byl zahalen plameny. Na mě se sesypali jeho tři pobočníci. Snažila jsem se bránit, seč mi síly stačily, ale dalo mi hodně práce držet si ty zelený obludy od těla. Několikrát se jim málem povedlo dostat se mi do zad, ale podařilo se mi je odrazit.

     Mé síly mě však po desítkách úderů opouštěly. Bránit se sama proti třem útočníkům, navíc orkům, jejichž síla je pověstná, je pro mou zásobu sil značný šok. Najednou jsem koutkem oka zahlédla, jak ke mně běží Selidah. Snad mi jde pomoci. Stále jsem zaměstnávala orky a podařilo se mi je udržet na sobě, takže neměli ani ponětí o nově blížící se hrozbě.

     Seli uťala jednomu z nich hlavu a já zasáhla tamtéž druhého překvapeného orka. Třetí už se na švestkách nachytat nenechal a můj výpad odrazil. Tu se ale přiřítil ten obří ork, se kterým zápasila Seli a málem jí usekl hlavu. Jenže když se sehnula, aby se jeho čepeli vyhla, přeskočily z meče plameny na její vlasy a ty začaly okamžitě hořet. Všude byl najednou hrozný puch. Seli využila toho, že jsme všichni na chvíli přestali bojovat kvůli děsnému smradu a uhasila si hořící hřívu.

     Chvilku trvalo, než jsme se vzpamatovali. První se však rozmohl můj protivník a pokusil se mi probodnout srdce. Odlétly jiskry, jak narazil jen na mou zbraň. Jakoby zdálky jsem zaslechla něco, co znělo jako smích, ale nevnímala jsem to. Chytila jsem nataženou orkovu paži a přitáhla ho k sobě. Jak byla ta zelená obluda nevyvážená, tak klopýtla kupředu a nabodla se mi na Umbru.

     Trhnutím jsem vytáhla svůj meč a ork se zhroutil na zem. Chvilku jsem sledovala, jak Seli bojuje s orkským šéfem, ale to také nemělo dlouhého trvání. Za chvíli byl z orka bezhlavý jezdec.

     Náhle jsem mezi pobitými orky zahlédla něco zajímavého. Za opaskem jednoho z nich byla zvláštně tvarovaná sekera. Byly na ní sice stopy zaschlé krve, ale to se umyje. O zbrani jsem později zjistila, že se jmenuje Rûyan a že je to stará trpasličí vrhací sekera. Fajn!