Den smrti

Anotace: Občas jen tak blbnu a domýšlím si příběhy a filmy, upravuju dle svých představ. Tohle by mohl být úvod. Nevím jestli budu něco dalšího psát. (X-Men)

Ten den si pamatuji přesně. Jako by to bylo včera. I když uplynul dlouhý čas. Ten den zlomili tvé srdce a ze mě se z lásky k tobě stal vrah.

Nelituji.

Byl krásný večer a nebylo to počasím. Moje nejlepší přítelkyně mi oznámila tu novinu. Jsem těhotná! Oči ti zářili štěstím jaké jsem u tebe ještě neviděla. Ani za tu dobu co tě vídám s Řezáčem. Zvláštní jméno, k němu se hodí, ale jinak je moc fajn. Je to kamarád.

Když jsme se před lety loučili a tys věděla co jsem, bála jsem se, že jsem přišla o jedinou kamarádku. Potom ses objevila na posledním místě kde bych tě čekala.

Říct: „U mě v práci.“ se k tomu místu jaksi nehodí. Skrytá aréna, kde jsme s kamarády bojovali pro potěšení lidí, lidí a cvoků u PC. Jo net dorazil už i sem zlato.

Bez krve a smrti, to bylo jen zdání. Pro fanoušky vše!

Jak ses o tomhle místě zrovna ty mohla dozvědět?

Přišlas a padla mi kolem krku, slzy tvé mě smáčely. Když ti bylo nejhůř, já byla ta, u které si hledala pomoc a ochranu. A snad ani já bych to nečekala.

Jo láska je holt prevít. Tedy občas, jak se potom ukázalo. Zamilovala ses do úžasnýho kluka. Byly jste téměř dokonalý pár. Kdo mohl čekat, že to bude násilník a hnusnej vrah. Bála ses ho, utekla pryč, já byla tvá ochrana. Našel tě, ale já nikdy nedovolila ublížit těm co mám ráda. Proti mně neměl nejmenší šanci. V minutě padal ponížen pryč.

Už tehdy jsem ho měla zabít. Neodkládat to. Nedovolit mu vám dvěma, vlastně už třem, ublížit. Mělo mě napadnout, že to nenechá jen tak. Zraněný ego se holt špatně hojí. Chtěl pomstu, to je jasný.

Vrhla ses svýmu příteli okolo krku, sdělujíc tu šťastnou novinu. Z toho vašeho štěstí se mi málem zatočila hlava, když ses v jeho náručí vznášela ve vzduchu. Všichni jsme vám gratulovali. Byli šťastní. Řezáč měl slzy na krajíčku a požádal tě o ruku.

Bude svatba! Další nálož štěstí se nesla místností. Další gratulace.

Tvoje, vaše láska bylo něco, co já asi nikdy nebudu mít, už kvůli tomu co jsem, mohla bych ho zabít, jeho, muže, kohokoliv koho bych milovala, ale nezáviděla jsem vám. Byla jsem kvůli vám šťastná. Vždycky jsem chtěla pro vás chtěla všechno. Všechno co nemám. A asi ani nebudu mít. Musím tam dát to „asi“. Možná jsem hloupá, chci si však uchovat alespoň maličkou naději.

Dovnitř vtrhli oni. Nebyl jich ani tucet, ale mi neměli chuť se bít. Nemohli vědět co je většina nás zač. Nemohli tušit, že ze mě bude za okamžik jejich vrah.

Nelituji.

Kvůli tobě ne.

Dovnitř si to napochodoval ON. Ten zmetek co ti tolik ublížil. Ten, kterému jsem dala přes hubu. Měla jsem ho zabít tehdy. Teď hned.

Šel pomalu k vám, zmožen alkoholem, kterým se posilnil, stejně jako všichni ostatní co tam dotáhl. Netušili o co jde a potom bylo pozdě.

Měl v úmyslu tě zabít a to jsem nevěděla ani já. Řezáč, tvůj budoucí muž tě chránil, byla jsem moc daleko. Nedoběhla jsem včas. Padl umírající k zemi v tvé náručí.

Ten skřek, sten nejhlubší bolesti co unikl ti z hrdla se mi zařízl přímo do duše. Bylo to jako kdyby mi vyrval srdce z těla. Nebylo třeba myslet. Byl jen instinkt. Potřeba zabíjet. Ve vteřině padl mrtvý k zemi, následován všemi ostatními. Boj v aréně mi byl užitečný. Tohle bylo však skutečný.

Nelituji.

Přátelé, všichni přítomní zkameněli v hrůze a šoku. Všude bylo tolik krve. A ty plačící nad svou láskou, mým kamarádem.

„Kamilo. Pojď, musíš odsud. Už mu nepomůžeš.“

„Proč?“ ptáš se mě. Chceš znát důvod proč vůbec něco dělat, proč dál žít.

„Kvůli vašemu dítěti.“ odpovím ti jediná slova, která ti dají smysl, přimějí tě taky nezemřít.

„Zabilas je?“ ptáš se mě a nevypadáš rozlobeně, nemáš ze mě strach.

„Ano.“ je jediné slovo, které dokážu vyslovit. Nelituji, ale bolí to říct.

„To je dobře.“ odpovídáš slovy, která z tvých úst zní tak špatně a nepatřičně. Ty bys neměla být schopná někdy něco takového vyslovit. Nikdo tě k tomu neměl donutit.

Způsobila to smrt tvé lásky. Obě to víme a ty opět končíš plačící v mém náručí. Jako když si za mnou přišla poprvé.

 

Jako první se probírá Daniel, je člověk, náš šéf, ale jinak normální. Rozdává instrukce, posílá mě se umýt a převléknout. Než dorazí policie nesmí tu být ani stopa po tom, že jsem to všechno způsobila já. Byli opilí napadli nás, zabili Řezáče, to některé asi překvapilo, povraždili se navzájem. Nikdo z nás u toho nebyl, utekli jsme dozadu. Já jsem byla celou dobu s Kamilou.