Thärgak

21. Lucinil, 3E892

     Našly jsme Ama! Skrýval se nedaleko toho hájku, kde jsme předevčírem rozsekaly tu skupinku orků. Nejdřív jsem si myslela, že se tu potuluje nějaký elf, jak byl Am oblečený, ale pak jsem rozpoznala jeho tvář. Ač byla trochu ušpiněná, byl to můj manžel. Na zádech měl připevněný velký meč, který svítil oranžovou září.

Přišla jsem k Amovi blíže, ale nevypadalo to, že by mě poznával. Otočila jsem ho k sobě a zahleděla se do jeho očí. Najednou jsem v nich spatřila něco jako záblesk poznání. Odstoupil ode mě a ze zad sundal tu zbraň. Ač stále nic neříkal, podal mi ji. Trochu jsem se zachmuřila, ale nabízenou zbraň jsem přijala. Její čepel byla teplá, jako by v ní planul slabý plamínek. Podívala jsem se na Ama a usmála se. Nabídla jsem manželovi, ať naskočí na koně a překvapilo mě, že mi porozuměl a na oře opravdu naskočil.

Protože jsme měly jen dva koně, šla jsem pěšky a vedla svou klisnu do Elfie, kde jsem se rozhodla, že se optám Královny lesa, jestli by se s Amovou ztrátou paměti nedalo něco udělat.

Až později jsem zjistila, že zbraň, již mi Am daroval, je starý elfský výrobek s názvem Thärgak.