Runový duch

22. Darnil, 3E892

     V Helgân-dûm mě přijali o poznání vlídněji, než v Galaheimu. Povolili mi vstup do města a já si konečně mohla prohlédnout úžasnou trpasličí architekturu zevnitř. Nejvíc mě uchvátil rozdíl mezi vnější pevností a tou vnitřní, neboť vnější pevnost bylo možno spatřit zpoza bran, byla tvořená opracovanými kamennými bloky, zato vnitřní pevnost byla plně vytesána do skály a táhla se hluboko do nitra Trpasličích hor.

     Nechali mě ubytovat se v jedné z hospod Vnitřní pevnosti. Pak jsem se šla porozhlédnout po městě. Divila jsem se, že jsou trpaslíci vesměs přátelští k cizinci, jako jsem já, ale přičítala jsem to tomu, že asi nemají příliš často hosty.

     Procházela jsem se, až jsem narazila na něco, co vypadalo jako podzemní obdoba tarlenské Magické univerzity. Vstoupila jsem dovnitř a hned mě do nosu udeřil těžký zápach. Pokrčila jsem nos a ani jsem si nevšimla postavy, která se objevila napravo ode mne.

     Neznámý promluvil hlubokým chraplavým hlasem, že jsem se až lekla. Otočila jsem se a spatřila trpaslíka ve zlatém rouchu s měděnými nárameníky. Na krku se mu houpal přívěšek ve tvaru trojúhelníku, ale víc jsem toho v šeru místnosti nespatřila.

     Chvíli jsme se vybavovali na téma Darlësie, co se děje a tak podobně a pak přešel plynule k tomu, co mě sem přivádí. Chvíli jsem se zdráhala, ale pak jsem mu řekla, že by mne zajímalo, zda se tu ve městě dá někde nechat očarovat zbraň. Trpaslík se usmál a pravil, že jsem na správném místě, že on je specialista na runovou magii. Zeptala jsem se ho, jak se tato magie liší od té běžné, která se používá v celé Darlësii, a on mi odpověděl, že runová magie je čistá a značně silnější. Není sice mnoho odborníků v tomto směru, ale prý jsem právě na jednoho narazila.

     Poté chtěl vidět, jakou zbraň bych si chtěla nechat očarovat. Ukázala jsem mu Osvobozeného a on jen pokýval hlavou. Prý to pro mne udělá, ale musím mu dát něco na oplátku. Zeptala jsem se ho, kolik by chtěl zlata, ale jen zavrtěl hlavou. Prý chce trpasličí zbraň, kterou ukrývám v batohu. Zamračila jsem se a zeptala se ho, jak o ní ví. Pouze pokrčil rameny a sdělil mi, že trpaslíci své umění vycítí. Nechápala jsem tuhle schopnost a trochu jsem se zdráhala trpaslíkovi dát mou sekeru, ale když se ve dveřích objevili dva mohutní trpaslíci v plátové zbroji, došlo mi, že nemám na výběr. Buď mu ji dám a očaruje mi můj meč, nebo si ji vezmou násilím. Souhlasila jsem tedy s nedobrovolným obchodem a runový čaroděj začal pracovat.

     Trvalo dlouhou chvíli, než byl hotov, ale výsledek předčil má očekávání. Podal mi zbraň, kolem níž rotovaly tři malé modré krystaly. Vypadalo to velmi zdařile, tak jsem ani neprotestovala, když mě vybídl, abych mu dala slíbenou odměnu.

     Další den ráno jsem vyrazila z Helgân-dûm směrem z trpasličích hor. Byla jsem s návštěvou trpaslíků celkem spokojená a znovu jsem se podívala k pochvě, v níž se ukrýval můj nový meč – Runový duch.