Motorkář

Za letního večera, když vítr lehce foukal a na nebi byly vidět poslední paprsky slunce, šla dál úzkou,prašnou, nerovnou cestou která vedla k závodní dráze. Čím blíže byla, tím se její kroky zpomalovaly. Cítila tu nádhernou vůni benzínu vycházející z výfuků motorek a ten krásný silný zvuk jejich motoru. Srdce jí bušilo čím dál více až ho cítila skoro ve svém krku. Když zastavila na místě určeném pro diváky, celá se třásla nadšením. Bylo to zde kde se cítila spokojená, bez starostí a v hlavě měla jen krásné myšlenky. Ten pocit , že někam patří, jí nikdo nemohl v tu chvíli vzít. Okolo ní projížděli motorkáři na motorkách určených pro motocross. Ty barevně zářící obleky, helmy s nápisy, a motorky ozdobené číslem a nálepkami, byly něčím úžasným co mohla spatřit na vlastní oči. Vždy chtěla být obdivována muži jako nějaká bohyně. A tenhle sen se jí plnil vždy jednou za týden. Mohla utéct na chvíli z reality a dopřávat svému tělu i duši odpočinek jaký si zasloužily. Ale bohužel přišlo i zklamání. Vždy si představovala jak pod lehkým dresem je mladý kluk, který se do ní zamiluje. Avšak opak byl pravdou. Se zatajeným dechem při jakékoliv příležitosti pozorovala muže jak svlékají své upocené dresy a dávají si je do auta. Pokaždé sklesla a bez úsměvu na rtech si opakovala, proč není vyslyšeno její přání. Říkala si, že pokud jsou hlavní tratě otevřené, neobjeví ani nepřijede nikdo mladší. Ale jednou, když to nejméně čekala, objevil se záhadný kluk o kterém neměla žádné tušení. Byla odhodlaná jít už domů, ale v tom k ní někdo přijel na motorce a začal se vyptávat. Byla v sedmém nebi, že o ní má někdo zájem a tak krásný. Každou sobotu se setkávali na dráze až jednou se dali dohromady. Od té doby tam chodí jenom spolu a děkují, že se mohli setkat právě zde.