Radîm, Prohraná sázka

19. Darnil, 3E892

     S manželem jsme se potulovali po hranicích Dal Garathu a já napjatě poslouchala, když mi vyprávěl, jak tahle pustina vznikla. Mám pocit, že říkal, že si všichni mysleli, že to byli drowové, ale on si tím prý nikdy nebyl jistý. Zkusila jsem se ho optat, kdo by to prý měl mít na svědomí, ale jen pokrčil rameny. Tak jsem se ho dál nevyptávala.

     Večer jsme putovali podél Velké řeky, když tu nás zastavil jeden trpaslík. Byli jsme velmi překvapeni, protože zástupce této rasy už nikdo dlouho neviděl. Schovávají se v podzemí v Trpasličích horách a jen málokdy vylézají na povrch. Nikdo vlastně neví, jak vypadají jejich města a co v nich dělají.

     Ten trpaslík, co nás zastavil, měl ale důvod vylézt ven. Tvrdil, že našel substanci, která přiláká moc blesku a uzavře ji do určitého předmětu. Ani jeden jsme mu moc nevěřili. Kraťas, myslim, že říkal, že se jmenuje Turno, nám však ukázal, zač je toho loket. Vsadil se s námi, že nám dokáže, že má pravdu. Já tedy sázku přijala. Pokud bych vyhrála, dal by mi deset tisíc zlatých. Pokud bych prohrála, měla bych za povinnost vyřídit na magické universitě, že to ON nalezl onu substanci.

     Trpan mě vybídl, abych se vytasila s nějakým předmětem, do nějž má být blesk uvězněn. Nenapadlo mě nic lepšího než opravdu tasit. Vytáhla jsem z batohu Štíří klepeto a podala ho Turnovi. Ten ho posypal nějakým modrým práškem, položil na zem a odstoupil od něj. A opravdu, netrvalo dlouho, z čistého nebe sjel blesk do meče. Najednou se všude kolem rozlilo světlo jako ve dne. Udiveně jsme zírali a trpaslík se mlátil přes kapsy, když viděl naše výrazy.

     Slíbila jsem tedy Turnovi, že splním svou část sázky a on mi za to přenechal vylepšené Štíří klepeto. Měl na mě ale ještě jednu věc: řekl, že bych ho měla pojmenovat Radîm, což v trpasličím jazyce znamená Záře.