Začarovaná noc. (8)

Je ráno a všichni spí. Teda všichni kromě mě a Petra. Vzbudili jsme se skoro na stejně a seběhli dolů po schodech do obýváku. Máme si toho hodně co říct. Vzhledem k tomu, že jsem mu řekla mé tajemství. A ještě tajemství, které není nijak moc obviklé, se docela Petr zachoval hezky. Chápe mě a to je hlavní. Netušila jsem, že díky němu získám takovou oporu. Zamilovala jsem se.
Tak moc....
Udělali jsme si kafe a sedli si spolu na pohovku. Objímá mě a můj pohled směřuje na krb a na oheň, který v něm je. Je mi teplo a příjemně. Cítím se v bezpečí a nemyslím na nic jiného, než na nás dva.

"Říkal jsem si, jak je možné, že toho tolik víš o případech na kterých jsme spolu dělali. " usmívá se na mě a já vím, kam bude náš rozhovor směřovat. Bylo mi to jasné. Petr chce mít vše vyřešené a já ostatně taky.
"Jo. Víš, chtěla jsem ti to říct už dávno, ale nemohla jsem. Neví to ani moje rodina. Vlastně jen ty, Irena, Mell a teď už i Hanna. Bála jsem se, že bych před tebou vypadala jako cvok. Jako blázen, jenž se snaží být něčím jedinečnej. Ale věř mi, já po tomhle nikdy netoužila. Chtěla jsem být vždycky normální. Jako jsou ostatní."
"Nemusíš mi to vysvětlovat. Dá se to pochopit. Jsi jedinečná. Využí toho." jeho slova mě dohánějí k slzám. Vím, že to myslí naprosto upřímě a vím, že on to myslí vážně. Jsem teď tak šťastná, ale zároveň ze všeho smutná.
"Michael o tom neví..."
Petr se na mě dívá s vykulenýma očima. Chápu jeho překvapení.
"Né?"
"Ne. Neřekla jsem mu to."
"Byli jste spolu dlouho?"
"Dva roky."
"Páni. Jsem moc rád, že právě já to vím. Emo miluji tě." naše pohledy se střetnout a my se políbíme. Neodrthneme se od sebe ani za půl hodiny. V tom ale někdo zazvoní. Nemusí být veliký vyšetřovatelé, aby jsme museli dlouho hádat kdo to asi je. Zvednu telefon. A i když je mi jasné, kdo volá...

"Prosím?"
"Dobrý den. Tady je Hanna. Chtěla bych si s vámi promluvit. Mohla bych pro vás přijet?"
"No ovšem. Říkali jsme ze se vším pomůžeme. Tak klidně přijeďte s Petrem vám pomůžeme se vším, s čím budete chtít."
"Jste laskavý. Zastavím se ve dvě u vás."
"Dobře."

"Petře, něco se asi zvrtlo. Volala Hanna a chce pro nás přijet ve dvě."
"Pojď Emo. Vyčistíme si hlavy, půjdeme se projít. Necháme tu těm spáčům vzkaz, aby si náhodou nemysleli, že nás někdo unesl a spolu se projdeme, vždyť to bylo ůčelem...jet do Kanady a poznat okolí."
"Máš vynikající nápady!" oba se začneme usmívat. A hned se kolem vytratí napětí. A náš předešlý rozhovor se utnul jednou pro vždy. Tedy alespoň doufám.
Napsali jsme vzkaz a odešli jsme z chaty. Je časně ráno, sluníčko už vyšlo a kolem nás je několik chatek, před nimiž stojí pár lidí, co se na nás dívají. Oči mají takřka slepené, protože se ještě nedokázali tak úplně probrat. To já jsem v pohodě. Dala jsem si kafe a teď jsem čilá na celičký den, který podle telefonátu bude asi náročný. Pššt. Nemysli teď na ten případ. Říkám si v duchu. Procházíme se a držíme se za ruce. Větší romantiku jsem si nemohla přát. Kolem jezera, kde ještě včera se konaly závody, už nikdo není. Jsem za to ráda, zase bych se klepala kosou, za ty blázny, co tu plavaly.
Je to opravdu kouzelné. Dívám se kolem sebe a vidím tu nádhernou přírodu. U nás nic takového není. Jak to mizí. Z naší Země vše živé. I to mě docela ničí. Asi jsem moc přecitlivělá. Dnes asi ano, po tom co mi to všecko Petr řekl. Myslí, to semnou vážně? Není snad jako Michael? Doufám, jen tiše doufám, že čas ukáže jen krásné věci.

"Dobré ráno." zdraví nás už z dálky Mell s Alexem. Oba dva se šli také projít a tak se k nám přidají.
"Dobré ráno. Ale co to, konečně jste vstali z té vyhřáté postele?" neubráním se úsměvu. Oba dva mají na tváři ještě malé umačkané čáry, z toho jak leželi. Oči tak maličké, jako by se právě vzbudili.
"No. Dnes se nám moc nechtělo." svěřuje se Alex a zívne si, tím nám vše dokáže.
"Ve dvě přijede Hanna. Bude chtít něco probrat, asi pojedeme na stanici." svěřuje se Petr.
"Mohli by jsme vám pomoct. Já a Mell rádi pujdeme vid?"
"Vážně?" Mell se nezatvářila příliš přívětivě.
"Lásko, neboj se." usmívá se na ní Alex a ona zase pookřaje. Teď už se na něho usmívá i ona a nám je jasné, že i ona ráda pomůže.

Ještě po cestě potkáme Hannu jak jede policejním autem. Jede o něco dřív a tak jsme překvapení. Podle všeho je vážnost celého případu ještě větší a tak rovnou nastupujeme všichni čtyři do auta a jedeme na policejní stanici.

"Sakra!" Hanna je dost naštvaná. Jen se uhybáme létajícím papírům a jsme rádi, že nás netrefí dalšími věcmi, co se jí hodili zrovna do ruky. Zuří.
"Co se stalo?" ptáme se všichni jednohlasně.
"Dalších deset mrtvích zvířat. A jeden člověk."
"A jéje." opět řekneme všichni.
"Ten muž, kterého jsme dneska našli, byl vlastně jejich parťák. Podle všeho už asi nesouhlasil s tím, co se tu děje a protestoval. U sebe měl několik tisíc dolarů a snažil se utéct. Oni ho ale střelili rovnou. Netušili, že má peníze, protože kdyby to věděli jistě by mu je sebrali."
"To je hrozný!" tvářím se dost vážně. Celý je to hrozný. Musíme začít jednat.
"Co budeme dělat?" optal se Petr na něco, co jsme měli vyřešit už včera.
"Napadlo mě, jak to můžeme udělat, projednala jsem to i s šéfem. Má to ale jeden háček. Bude to nebezpečné. A vy musíte být připraveni na to, že se může něco stát. Samozřejmě budete pod naprostou ochranou, ale nemůžeme vám nic zaručit. Říkám to proto, aby jste si to mohli rozmyslet."
Mell celá zezelená. Chudák holka si asi v duchu říká, kam to vlezla. Alex má rád nebezpečí a tak souhlasí. Já s Petrem taky a Mell nakonec řekne čtvrté ano.
"Tak jakej je plán?" zeptá se Mell, ale není vidět, že by se jí obličej změnil. Stále je zelená, jako před tím.
"Jelikož je v týmu mnoho mladých kluků, kteří také loví. Máme dobrý plán, jak do celé záležitosti zapojit holky. Budete klukům motat hlavu. Trávit s nima budete dost času. Pokud tomu nedovolíte, nic si k vám nesmí dovolit, pokud by snad něco zkoušeli, Petr s Alexem zasáhnou. Petře vy se k nim připojíte. Budete s nima lovit. Ale prosím vás. Snažte se to jen hrát. A Alexi vy se s nimi sejdete a budete chtít koupit kožešiny. Ve chvíli kdy Alex bude chtít něco koupit, náš tým zasáhne a zatkne je. Děvčata se postarají, aby ostatní měli, co nejméně zbraní."
"Chápu to. Ale, kdy se s nima mám sejít." ptá se Alex.
"To vše se dozvíte. Budete mít vysílačku. Vše vám budeme říkat a radit vám co budete dělat."
"Jak se s nimi máme setkat?" ptá se s lišáckým úsměvem Mell.
"Dnes večer je zde slavnost. Jsem si jistá tím, že si jí nenechají ujít. Je to skvělá možnost, jak prodat pár menších kožených pouzer, například na nože a dýky. Vy se s nimi setkáte. Pokusíte se s nima být co nejdéle. Ukážu vám pár složek, jak vypadají. Každá si vezmete fotky a nebojte se, poznáte je."
"Plán už vymyšlený máme." usmívá se Petr.
"Bude to nebezpečný." dodá Mell a tváří se stejně kysele, jako před tím.
"Mell my to zvládneme." nedám se a snažím se jí trochu utěšit.
"Tady máte fotky a vysílačky. Pokud by se něco dělo, náš tým zasáhne."

Vše jsme si vyslechli. Vrátili jsme se do chaty a povídali si o tom, co se bude dít. Dnes večer to bude hlavně o mě a Mell. Zítřejší den, by je měl kontaktovat Petr, kterému na ně seženeme kontakt a řekneme, že je to známý, který by si rád vydělal. Záleží na tom, jak to všecko bude probíhat. Alex bude moc důležitý, protože v tu chvíli by je měla policie zatknout. Jestli tohle všecko vyjde....jenomže se jedný věci bojím. A to toho, že si na nás kluci něco dovolí, Petr by pak musel jednat a jim by došlo, že je s námi.
Uvidíme.
Jak to všecko dopadne.