Netvorova zášť

5. Rëvanil, 3E892

     Probudila jsem se po hrozném snu. Potřebovala jsem si pročistit hlavu, tak jsem vylezla potichu ze stanu, abych neprobudila Ama, na malou procházku. Odhadovala jsem, že je tak hodinu před svítáním. Přešla jsem k břehu jezera Rized a zavzpomínala na staré časy.

     Najednou mě z mého zadumání probralo zaržání koně. Otočila jsem se po zvuku a všimla si stínů, které se mihly v záři Grënornu. Ihned jsem z plných plic zařvala na poplach, čímž jsem pohybující se stíny na sebe upozornila. Snažila jsem se zahlédnout, kdo jsou oni útočníci, když se těsně kolem mé hlavy prohnala čepel nepřátelské zbraně.

     Před dalším útokem jsem uskočila a dopadla se štěstím přímo ke vchodu do mého stanu. Amarus mi pohotově podal Radîm a sám se vysápal ven. V záři jeho Vlny a mého Radîmu jsme konečně spatřili, proti čemu stojíme. Zaútočili na nás démoni. Obludní rohatí netvoři G’haxanii s obrovskou silou a o něco slabší démonické stráže.

     Zaslechla jsem, jak Am vedle mne zahučel, že to bude sranda, a v tu chvíli na nás démoni zaútočili. Vykryla jsem rychlý úder jednoho z rohatých netvorů a sekla ho do tlamy. Se skučením utekl, ale na jeho místo nastoupili dva další. Přestala jsem vnímat, co se děje kolem mě.

     Sekala jsem Radîmem na všechny strany. Přesto se mi stále zdálo, že jsem v obklíčení. Srazila jsem k zemi snad už čtyři rohaté obludy, ale další se tlačily, aby ze mě mohly vysát život.

     Ťala jsem po tlapě s ohromnými drápy, která se dostala do mé blízkosti. Když jsem ji zasáhla, obluda se zavytím uskočila. Poslala jsem za ní ohnivou kouli, jenže, jak se ukázalo, ta potvora magii kouzla vstřebala a zahojila si ránu, kterou jí způsobil Radîm.

     Chtěla jsem křiknout na spolubojovníky, aby nepoužívali kouzla, ale jedna z mačkajících se tlap mě zasáhla do hlavy a já upadla. Z řad nepřátel se ozval chichot a pokusili se mě dorazit. Avšak já se nehodlala vzdát. Vyskočila jsem na nohy a ještě ve skoku rozsekla jedné z oblud hlavu. Roztočila jsem se a kusy démonů lítaly kolem mě. Zastavila jsem se až o hlavu jednoho z nich. Vytrhla jsem čepel zbraně z hlavy netvora až vystříkla temná krev, ale jeho místo hned zastoupil další. Bojovala jsem, jak nejlépe jsem uměla a konečně se začalo zdát, že mám navrch. Kdyby však démoni používali nějakou taktiku, asi by nás svým počtem rozdrtili.

     Sekla jsem tady, švihla mečem támhle a řady nepřátel prořídly. Už jsem skoro viděla úsvit. Ještě nějakou dobu jsem odrážela údery nepřátel a vracela jim je znásobené o mou sílu, až proti mě zbýval jediný. Ten se rozmáchnul k ráně, čímž odkryl své břicho a já toho využila. Napjala jsem svaly a sekla po nechráněném místě. Přesekla jsem obludu v půli.

     Rychle jsem se otočila, abych zjistila, jak si vedeme a spatřila Ama, jak zápasí s velitelem útočníků. Vydala jsem se mu na pomoc.

     Am třímal v rukách Irëlas a když jsem se k němu přidala, démonovy obrany začaly selhávat. Odrážel však naše údery dál, ač už téměř nepřecházel do protiútoku. Při jednom jeho úhybném manévru jsem si všimla, že má v zádech zaraženu sekeru. To bude nejspíš důvod jeho ochromení.

     Najednou netvor, tuším, že je to tanaa’ri, zařval a jeho oči se podlily krví. Přestal se bránit a přešel do protiútoku. Sice ho odněkud zasáhl trpasličí šíp, ale nezdálo se, že by si toho vůbec všiml.

Bránili jsme se jeho útokům, až mi poskytl možnost zaútočit. Odkryl si pravý bok a já skočila.

     Zasekla jsem mu Radîm do boku a trhla. Okamžitě jsem se musela uhýbat páchnoucím vnitřnostem, které se z rány vyvalily. To byl poslední hřebíček do pekelníkovy rakve. Padl na ohromná rudá kolena, upustil meč a sesunul se k zemi.

     Sehnula jsem se pro meč. Démon sebou ještě párkrát zaškubal a pak konečně zdechl. Prohlédla jsem si čepel, která plála zeleným ohněm. Její tvar mi připomněl Vězně nekromantů, což jsem trpaslíkům prozradila. Nakonec se nikdo neměl k tomu, aby si zbraň vzal, tak jsem ji zařadila do svého arzenálu, když si Am vzal Irëlas. Pojmenovala jsem ji Netvorova zášť.