Wrgoorg, Ničitel trpaslíků

 

2. Nil Ulaër, 3E892

 

     Spatřila jsem Ama, jak zamyšleně hledí do vln Východního moře z paluby Dračí krásky, lodě, kterou najal Bjorgin, aby nás dovezla do zemí na Východě. Potichu jsem se k němu přiblížila a šťouchla ho do zad. Jeho reakce byla sice trochu ostřejší (málem tasil meč), ale když zjistil, že jsem to já, uvolnil se.

     Najednou zvolal strážný nahoře v koši, že spatřil na obzoru loď. Ihned jsem vystřelila od Ama a běžela k Derganově kajutě. Potkala jsem ho zrovna, když vylézal. Okamžitě jsem mu sdělila, co jsem zaslechla a on mi přitakal, že už to také slyšel. Oznámil nám, abychom se raději připravili na obranu lodě.

 

     Čekali jsme, až se přibliží nepřátelská loď. Už nebylo pochyb o tom, že jsou to nepřátelé, protože na hlavním stěžni vlála rudá vlajka Temných ničitelů z Jihu. Jaké bylo však naše překvapení, když místo nich nám na loď naskákaly ty hnusné zelené obludy! Orkové!

     Ihned na nás zaútočili. Na palubu naskákalo patnáct ohromných orků, z nich jeden vypadal jako jejich šéf. Byl ještě o chlup větší než ostatní a ve svalnaté paži držel ohromnou růžově zářící sekeru. Dlouho jsem ho ale sledovat nemohla. Přišinuli si to k nám dva orkové a já ztratila orka z dohledu. Za pár okamžiků se ke mně dostal i Am se Skaldirem, když viděli, jak námořníci, s nimiž jsem bojovala proti nájezdníkům, padli. Přišli právě včas, sama bych s dvěma orky sotva něco zmohla.

     Skaldir se oháněl svou sekerou, Am Irëlasem a já Radîmem, ale dvojice orků naše údery úspěšně blokovala. Jeden z nich měl velikou obouručnou sekeru s jedním ostřím, druhý obouručný meč, který vypadal, že by nás mohl v pohodě pokrájet na nudličky.

 

     Sekla jsem orkovi po noze a zrovna v té chvíli Am také zaútočil. Avšak náš protivník nastavil oběma úderům svůj meč. Když se zbraně střetly, odlétlo mračno jisker, ale jeho zbraň to vydržela, ačkoliv měla slušnej zub tam, kde do ní udeřil Irëlas. Rychle jsem odtrhla svůj meč a zaútočila po nechráněné hlavě. Ork však přešel do protiútoku a přikrčil se, takže má čepel jen svištivě proťala vzduch nad místem, kde míval hlavu.

     Am chtěl zkusit boční úder a pořádně se na to rozmáchl, čímž se však odkry a ork, ačkoliv se právě zabýval mnou, mu poslal rázný pěstní dárek. Viděla jsem, jak se Amovi zatočila hlava a teče mu z roztrženého obočí krev.

     Najednou jsem zaslechla, jak mého muže někdo volá. Am se otočil a nad hlavou mu prosvištěla orkova čepel. Pokusila jsem se orkského válečníka zaměstnat a podařilo se mi to. Am mi na chvíli zmizel z dohledu, a když jsem pak po chvilce přelétla zrakem místo, kde předtím stál, už tam nebyl.

     Sekla jsem proti orkově boku a úder se mi částečně podařil – nezasáhl sice jeho tělo, ale když nastavoval ráně svou zbraň, sjel po ní úder a sekl ho do paže. Výhružně zavrčel a na palubu kapala tmavá krev. Náhle vykopl svalnatou nohou, což jsem nečekala a udeřil mě do obličeje. Silná rána mě poslala k zemi a před očima mi tančily hvězdičky. Ork se nade mě postavil a ve snaze mě rozseknout jak kus špalku se napřáhl k ráně. Vtom odnikud přiběhl můj Amarus a narazil do válečníka, čímž ho vyhodil z koncentrace. Konečně jsem se vzpamatovala a mihla pohledem na Skaldira, který hned vedle, a přesto sám, stále odolával zelené obludě.

     Rychle jsem se zvedla, abych pomohla Amovi, ale zatočila se mi hlava. Když jsem konečně po chvíli ovládla svou stabilitu, spatřila jsem, jak Am toho zeleného zmetka zatlačuje. Uvěřila jsem, že mu dává co proto, tak jsem se přidala ke Skaldirovi.

     Jeho ork neočekával, že trpaslík dostane posily a vycenil zažloutlé tesáky. Zaútočil sekerou proti mně, ale lehce jsem jeho úder odrazila a odpověděla protiútokem. Nájezdník mou ránu sice zablokoval, ale nestihl úplně vykrýt Skaldirův útok, což mělo za následek, že mu trpaslík odsekl velkou část vnější strany stehna. Všude bylo najednou plno tmavé krve. Ork jen pohodil hlavou a vůbec si vážnou ránu nepřipouštěl.

     Myslela jsem si, že teď bude boj snažší, když má nepřítel takové zranění, ale po chvíli mi přišlo, že je to snad ještě horší. Zlost jako by dodala orkovi sílu přenést se přes bolest a ztrátu krve a vykonat svou pomstu. Jeho údery se zintenzívnily. Teď jsme ani jeden neměli čas na nějaké protiútoky. Ač měl ork jen jednu zbraň, dostatečně nás s ní zaměstnával.

     Najednou se mi podařilo prolomit orkovu obranu a bodnout ho do těla. Probodla jsem mu pravici a viděla, jak jeden z hrotů čepele prošel skrz. Ork švihnul vší silou do zaklíněné zbraně svou sekerou a vyrazil mi ji z ruky. Sobě však ne. Jen si ještě více otevřel ránu, v níž můj meč uvízl. Orkova pohyblivost se váhou meče o něco snížila, zato já byla beze zbraně. Což bylo však po chvíli jedno, protože v okamžiku, kdy ork zíral na meč zabodený do jeho paže a nedával pozor, co se děje okolo, mu Skaldir usekl hlavu. Bezvládné zelené tělo se složilo na palubu.

 

     Se Skaldirem jsme přiběhli k Amovi, ale zdálo se, že má boj plně pod kontrolou. Jeho rameno sice krvácelo z čisté řezné rány, ale ork vypadal podstatně hůře: rozseklá pravá paže, uražený jeden tesák, sečná rána táhnoucí se přes celý hrudník a rozseknuté lýtko. Vypadalo to, že se sotva drží na nohou. A přesto stále bojoval. Zaútočili jsme s pokřikem na orka, a ten se dal na ústup. Když však spatřil, že loď, která je vysadila na zteč, zvedá kotvy a odplouvá, rozhodl se, že nás zkusí ještě zabít.

     Zastavil se a výhružně zařval. Překvapil nás tím. Pak se rozeběhl přímo proti nám. V rychlosti jsme se rozestoupili a on proběhl mezi námi. Když probíhal, pokusil se svým mečem useknout jednomu z nás hlavu, ale špatně odhadl výšku trpaslíka a prošel bez útoku. Bleskurychle jsem se otočila a podívala se na něj. On se však neotáčel. Zamračila jsem se a koukla na spolubojovníky. Am měl stejně nechápavý pohled jako já, ale Skaldir se usmíval. Pak jsem si všimla, že už nemá svou sekeru. Hned poté se ork zřítil a čepel trpaslíkovy sekery vylezla jeho zády. Pochopili jsme: když ork probíhal kolem, nebyl jediný, kdo útočil. Skaldir se skrčil a vší silou zasekl svou sekeru do zeleného těla.

 

     Po bitvě jsme zjistili hroznou věc: z původní posádky Dračí krásky zbylo pouze třináct mužů plus kapitán, my jsme přišli o Glôina a při nejhorším přijdeme ještě o Bjorgina. Toho jsme odnesli do kapitánovy kajuty, kde se o něj snad postará Rental.

 

     Když jsem pomáhala s úklidem na palubě, všimla jsem si zářící čepele orkského náčelníka. Zkusila jsem ji zvednout. Byla na svou velikost až překvapivě lehká. Švihla jsem s ní a slyšela, jak rozťala vzduch. Tahle zbraň se mi líbí. Pak jsem si všimla, že je na toporu něco vyryto: podle toho, co se mi podařilo z trpasličích run v orkštině vyluštit, stálo tam jméno zbraně: Wrgoorg.