Paradise

Vjedete-li do malé vesnice s velkým V na začátku, zabočte v prudké zatáčce na křižovatce vpravo a jeďte do kopce.
Jeďte a dívejte se na tu cestu dlážděnou kostkami. A až objevíte velký šedý dům s cedulí nad tveřmi, zsatavte. Já jsem si ještě nikdy nečetla, co je na ní napsané. Mou maličkost vždycky upoutala okna ve dvou nejvyšších patrech.
Pokud pojedete onou cestou ve dne, cedule nad dveřmi si nevšimnete, plakátů na nich už vůbec a k oknům se vám vzhlížet nebude chtít.
Celý dům je ve dne zcela zapadající mezi ostatní. Zídka u zmíněných dveří vám přijde na nic, cesta škaredá a když púřece jen vzhlídnete k oknům, bude vám připadat bílá, oprýskaná barva, zapatlaná okna, pootevřené ventilačky a žádný výhled dovnitř jako codela nudný pohled.
Úplně jsem se lekla, když jsem ji tak viděla.
proto vám doporučuji, je´dte tam až večer, kolem desáté hodiny. Nebudete věřit, jak se váš názor změní.
Dveře budou sice otevřené, ale uvnitř bude světlo. Na škaredé cestě bude stát hromada aut a kolem nich lidé, co postupně budou vcházet dovnitř.
V tu chvíli se mrkněte do oken. Z jedné řady půjde fialové světlo. Takovéto, co nechává svítit všechno bílé na vás. Bude se s zněj linout hromada kouře, bílo šedý mrak dýmu z cigaret, často uslyšíte slova nebo někdo vyletí ze dveří a zídka mu bude sloužit jako slušné opěradlo. Z druhé řady oken pak bude vřískat hudba-jeden hit za druhým.
Začnete mít chuť zaplatit vstupné, vběhnout na parket a začít tančit.
A pokud mě třeba někdy v sobotu budete hledat takhle zvečera, najdete mě jenom tam...samozřejmě vevnitř. Ale vnitřek vám popisovat nebudu. ten každý vidí jinak. Jedno je jisté, pokud budete s přáteli...