Na tomto místě ztrácejí záda své dobré jméno

...Antoine mrštně vyšplhal po hromosvodu do svého pokoje. Našel tam tlející mrtvolku písně, kterou ráno složil. Bylo mu jí líto, nezdála se mu špatná. Chtěl zavolat pohřební službu, ale nemohl najít telefonní číslo. Navlékl si tedy gumové rukavice, nacpal zbytky melodie do igelitového pytle a vyhodil je na ulici před dům.
Smutnou chvíli přerušil řev zvonku a vytrhl Antoina z rozjímání o smyslu semaforů na trati místní železnice. Měl na dnešek sjednanou schůzku s Richardem, na což úplně zapomněl. Nechtělo se mu otvírat a napadlo ho, že by si mohl nacpat vatu do uší. Richardovi potom řekne, až ho uvidí, že neslyšel zvonek. Sotva se mu ta myšlenka uhnízdila v hlavě, zastyděl se za ni a vysypal ji na zem. Jakmile dopadla na podlahu, zakřupaly v ní všechny kosti a odplazila se pod židli umřít. Antoinovi proběhlo hlavou, že bude opravdu muset najít číslo na pohřebáky...