Pohádka nepohádka

Žila byla (a stále žije a ,,byje") kdysi nedávno jenda princezna.Zuzka se jmenovala.Přebývala se svým pantatíčkem králem na zámku v Pandžábu.Král se nestačil divit,jak rychle mu dceruška vyrostla.Přišlo mu,jakoby se včera narodila a dnes už byla na vdávání...
Pravda,z malého děvčátka vyrostla krásná mladá slečna s nádhernýma očima.Měla ráda růže,atak často chodila do zahrady.Tam se také seznámila s dvorním zahradníkem Lukášem,který zároveň dělal královského šaška,aby se uživil.
,,A co že seš zároveň šašek a zahradník ?"ptala se jednou.,,Ale,tvůj fotr mě málo platí,tak abych měl co do huby,víš..."Lukáš měl pravda rychlou vyřídilku a často vyhraněné názory,Zuzce se na něm však cosi zalíbilo.A pro to zalíbení,které bylo na první pohled patrně oboustranné,začali se scházet častěji.
Jednoho krásného letního podvečera to už Lukáš nevydržel a musel s pravdou ven : ,,Poslyš,Zuzko,.....já tě.......já ti...musim něco.....kurva drát,jak bych to měl....?Zkrátka tě miluju,no!"Vykoktal ze sebe nakonec svým těžkopádným způsobem city ovlivněný mladík.Zuzka se na něj usmála a vlepila mu hubana jakého svět neviděl.
Jeden by si řek aha,to je jasný,sou spolu a konec,jenže to by se nesměl objevit princ Stříknic ze sousdního království :
Bylo sychravé podzimní ráno,král s dcerou snídali a venku lilo jak z konve.Znenadání vpadl do místnosti komorník se slovy ,,Přijel pan Stříknic,veličenstvo!" ,,Kurva,Žoble ty vole,řikal sem ti stokrát: U SNÍDANĚ MĚ NERUŠ!!!"Odpověděl nasraný král.,,Tati kdo je to?"táže se zvědavá Zuzka.,,Asi nejnadrženější prase v okolí,takže se mazej oblíct!"
Pravda,Stříknic byl známý dobytek a král z jeho návštěvy neměl radost,ovšem princ je princ a toho jentak z domu,tedy hradu,vyhodit nemůžeš...To krále mrzelo nejvíc,princ Stříknic totiž dorazil,aby žádal o ruku princezny Zuzky.Samozřejmě typická ženská ho vyděla a málem si z něj sedla na svojí urozenou prdelku.
Z přílišné náklonnosti Zuzky ke Stříknicovi neměl radost ani král ani Lukáš.Asi po třech týdnech pobytu Stříknic požádal o ruku Zuzky a král musel svolit,bál se války.
,,Přišla ses mi vysmívat?"Ptá se Lukáš přicházející Zuzky v zahradě.,,Ne,roloučit...Zítra je svatba a pak odjedu se Stříknicem do Ryťákova a už se asi neuvidíme"řekla napůl hrdě napůl smutně Zuzka.Lukáš se k ní otočil a zahleděl se dlouze do jejích krásných modrých očí,které se ve svitu Měsíce zdály ještě hezčí,pak se usmál a odešel.
Svatba byla velkolepá a Lukáš si jí nenechal ujít,jen se jako šašek nedokázal smát,když přišel o všechno...Zuzka mu zmizela ze srdce,ale stále jí zůstával nenápadně nablízku,aby jí mohl v případě nutnosti ochránit.Věděl totiž,že ikdyž nevyhrál její srdce,pořád tu je pro ní!