OTMAR

Otmar si sedl, protože stál. Nad jeho hlavou se udělal dlouhý blesk a sjel mu do hlavy. Otmar v krátkém okamžiku pochopil vše, ale to už byl vlastně jednou nohou v záhrobí. Kolo se polámalo. A vlasy se mu rozpustily v horkém kakau, které už nikdy nedopije, protože do něj spadl. Jak krásně ho mohl pít! Celou tu dobu, co je teď mrvý, mohl pít teplé kakao, místo toho je polomrtev! Záhrobí je krásná země. Mají tady růžové tulipány a modré oceloty. Jednou se tam vypravíme všichni. Doufejme.
Už jen čtrnáct dní, a objevíš se mezi námi. Pročpak jsi nešel hned?

Kolega mi vzal pravítko a já mu za to rozmontoval plnící pero. Když si mě potom chtěl zapsat do svého stížnostního notýsku, udělal obrovskou kaňku. Kaňka je zdrobnělina? Ne? Ale zní tak. Udělal káně. A potom se rozzlobil tak, že si musel sednout. Sedl si rovnou pod zkušební zapojení. Dotkl se nohou lehce kovové konstrukce. Nad hlavou se mu udělal modrý blesk. To bylo vše, co jsem viděl. Pak jsem oslepl. Otmara ten výboj zabil. Ještěže byl tak nechutný, že jsem se od něj pokaždé držel co nejdál. To mi zachránilo husí kůži.

Včera večer před spaním mluvil se mnou můj mozek. Kouříš? Ptal se. Né, nekouřím, odvětil jsem. Tak začni, ukončil mozek rozhovor.a A to je ten důvod, proč jsem tedy kouřil, pane řediteli. Vážně se omlouvám, ale to ten můj mozek. Né já. Nějakým záhadným způsobem mě holt přesvědčil.

Až jednou slunce dovopravdy zapadne, tak už nikdá nevyleze ven, to ti povídám, jakože se Otmar jmenuju, ty všiváku jeden zavšivenej. Volali mně ze školy, kam chodí mladej, kluka ráno načapali, jak kouří za školou, no až já příjdu domů, já mu vypráším kožich. Nevíš, kde mám pravítko? Půjčím si to tvoje, díkes. Haló, slyšíš mě? Jó ty máš zase ty sluchátka. Metalisto.

Pane řídící, tohohle hocha jsem načapal za hřištěm, místo, aby se připravoval na hodinu, kouřil mi u zahrádky. Prosím vás, žádám exemplární potrestání protože to to no toto ale víte pane řídící já taky kouřím ale to házet mi to vajgly no toto na mou zahrádku no to tedy jako to ne to...uklidněte se pane Burian, běžte na vzduch, nebo si zapalte, já si to tady s mladíkem vyřídím. Tak mladíku, ty jsi Renč, že?

OTMARE, JSI V NEBI. VÍTEJ. Skvělo se na dveřích, které oddělovaly záhrobí od jakéhosi snad ráje. Hurááááá, vzkřikl Otmar, a pak...asi vstoupil