Noční autobus

..sedím v autobuse a přemejšlim..,no spíš mám blbou náladu..V práci nic moc,doma na mě čeká akorát pes a k tomu ještě ty řeči od ségry..nejradši bych ji někdy "zabil"..Honí se mi ty její řeči hlavou..je ti osmatřicet..máš akorát zájem o ten svůj sport a psa,kdo si myslíš,že ti uvaří a vypere..Tak aby bylo jasno,prát a vařit musím tak jako tak,ale je fakt,že ženská by se hodila..Ta poslední Zuzka,jaksi nemohla zkousnout,že jsem se rozhodl odejít z velkoměsta na venkov,ikdyž venkov,je to pár kiláků za Prahou,ale jak říkala..prostě to tam "nežije" a rozhodně nemínila denně dojíždět do práce z nějaký "díry"..Já jsem spokojenej,bydlení prima,sousedi neprudí,v zimě na běžky to mám zá barákem,na kolo totéž..prostě balzám na duši..,jo a pes je taky spokojenej,teda aspoň myslim..co dodat,ségra prostě neumí ocenit výhody mého života...Koukám kolem sebe,moc nás nejede..bodeť taky jo..je po jedenáctý večer,chumelí,určitě je tak mínus deset..Byl jsem ještě na tréninku,naše parta,lehce přestárlých sportovců je bezvadná..kluci jsou v pohodě,ikdyž už má každej svojí rodinu..a hlavně nerejpou..jako ségra..V autobuse je šero,a docela zima..mohli by trochu zatopit,z bazénu jsem dost vymrzlej..Prijíždíme na zastávku,vždycky si říkám jakej magor by tady mohl nastoupit..z jedný strany les,z druhý pole..jen na obzoru v kopcích pár blikajících světýlek..Až dneska ..koukám s údivem,jedna nastupující osoba...holka,slslečna..sice na můj vkus trochu bledá,ale musim uznat,že má zajímavý obličej..Nevím proč,ale vybrala si mne jako spolucestujícího..zeptala se jestli si může přisednout..samozřejmě..říkám..zeptala se kam jedu?..do Lhoty..odpovídám..já taky,bydlím tam u rodičů a tady dělám provozní v motorestu..je tady,kousek zá lesem...a to se nebojíte,v zimě,sama,lesem?..ptám se.Ne,ne,vozí mne kolega,na zastávku...Cesta ubíhala,začali jsme si povídat o všem možném...konečná..ozvalo se..škoda musíme vystoupit..venku se rychle ptám na jméno..Barbora Říhová..těší mne..Honza Pešek..neváhál jsem a ještě jsem stačil že sebe vysoukat..uvidíme se ještě?..končím v pátek ve stejnou dobu..po té mi začala mizet pomalu za kostelem..Měl jsem fajn pocit,z toho by mohlo něco bejt...a musím vlastně uznat,že je hezká,prostě zajímavá.Druhý den v práci jsem měl plnou hlavu toho,jestli jí opravdu v pátek potkám.Máme zase trénink,takže to zkusim načasovat.
Podařilo se,v pátek po jedenáctý autobus
zastavuje u lesa a nastoupila Bára..Má
vám na ní a křičim..tady..hned se na mne koukla
a přisedla si..Připadala mi ještě bledší než minule,ale o to krásnější..není ti blbě,ptám se?..ne,ne..jsem jen unavená z práce..Začali jsme zase probírat všechno možný,a najednou konečná....vystoupili jsme..Dneska jsem byl odhodlaný jí políbit,ale zvláštně se mi vysmekla,vlastně velmi obratně a opět uháněla nahoru ke kostelu..volám za ní,kde bydlíš?..otočila se,zamávala a ještě zahalasila.."zá poštou"..
Ráno jsem se probudil,byla sobota..říkám si..co kdybych vzal Báru na oběd,zkusím k ním zajít,snad to nebude ode mne příliš drzé..maximálně mne vyhodí..Vydal jsem se do mrazivého dopoledne a zamířil k poště,po chvilce hledáni jsem našel ..malý domek s předzahrádkou..na brance vizitka Říhová.Zkouším zvonit,po chvilce mi přišla otevřít sympatická dáma,pečlivě upravená..
Dobrý den,omlouvám se,hledám Báru Říhovou,myslím ,že jsem tady správně.Paní mi přišla otevřít branku..Pozdravila..jsem Helena Říhová,její matka..nezlobte se prosím,ale vy jste se znali dobře?..Trochu mne tím zaskočila,říkám si,zase jedna nesnesitelná matka..Ano,nebo myslím,že ano..víte možná je to divné,ale mi se známe z autobusu,chtěl jsem jí pozvat na oběd...Chvílí mlčela a po té mi řekla něco absurdního..Asi to nepůjde,určitě to nepůjde..Bára je už půl roku mrtvá..připadal jsem si jako pitomec..no,ale včera večer,minulý týden..nedořekl jsem to....Paní Říhová mi skočila do řeči..měla nehodu,jeli s kolegou z práce,smetl je kamion..oba zemřeli..Nevěděl jsem jestli mám okamžitě odejít ,nebo začít vysvětlovat co se mi přihodilo.Můžete jí donést kytičku na hřbitov..támhle za kostelem..Rozloučili jsme se..Táhnul jsem se domů jako pytel brambor,byl jsem zmatený,ale na druhou stranu jsem si říkal..třeba blbej vtip,třeba to byla její kamarádka a nechtěla mi říct svoje jméno,tak použila její identitu..třeba?..Dál jsem po tom nepátral,hodil jsem to za hlavu...je pravda,že jsem tu dívku už nepotkal..

Je léto,spokojeně si užívám venkovské pohody..Lhota je prostě ráj..v práci klídek a hlavně,našel jsem si tam holku..Konečně má ségra po starostech a já taky.Ivana je ochotná,bydlet na venkově,ovšem zá předpokladu,že z toho "buranova",budeme do práce jezdit autem..tož dobrá,co nadělám,přeci si nebudu do smrti prát sám..
Je červenec,vedro i teď po jedenáctý večer k zalknutí,sedím v autobuse..Ivanka si půjčila auto a je v Brně,školení o odolnosti vůči stresu na pracovišťi,je jistě velmi zajímavé..
Snažím se uvelebit pohodlně,ovšem bez klimatizace to jaksi příliš nejde..,podřimuju,noční autobus je celkem plnej...kam pořád všichni jezdí?..stojíme,probouzim se na lesní zastávce,je to tu stejně ponurý jako v zimě..Najednou si v šeru autobusu všímám ženy s malým klukem,co právě nastupuje..no jistě Bára a ten kluk,je přece od nás z baráku..nevšimla si mě,sedla si až úplně na zadní sedadla...Říkám si,překvapím jí na zastávce..chtěl bych se jí zeptat proč mi tenkrát lhala a třeba se nebude chtít ani se mnou bavit?.uvidíme.Jsem venku jako první,zastávka Lhota se pomalu vyprazdňuje..všichni spěchají nahoru ke kostelu..zvláštní..napadlo mne...ale
Bára nikde,přeci mne nemohla minout ?..určitě bych si všimnul.a ještě ten
malej kluk..Asi to bylo jasný
znamení,že se
mnou nechtěla mluvit..Je dusno asi bude bouřka...


Ráno,sobota..leje jako z konve. .
Musím se psem u vchodu na mne čeká soused.."slyšel jsi to"?..co?.ptám se.."ta mladá rodina s malým klukem z prvního patra je pryč"..měli nehodu pár kiláků před Lhotou,nikdo nepřežil..
Myslim,že už nočním autobusem jezdit nebudu...